Zdá se, že používáte prohlížeč, jenž nepodporuje aktuální technologie pro zobrazování obsahu na webu. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, jenž dnešní standardy splňuje.

Aktualizovat

Můžeme pracovat s cookies,
ať víme, jak to na našem webu žije?

Přeskočit na hlavní obsah

Žižkovská romance Emy Destinnové

Největší láskou světové operní divy Emy Destinnové byl cyklista Jindřich Vodílek. Chodila se na něho dívat, když trénoval na Žižkově.

Vzhlížela k ní Evropa i Amerika včetně panovníků, pugéty a dary dostávala od bankéřů, hrabat a hodnostářů z nejvyšších kruhů. Přesto zůstala operní pěvkyně Ema Destinnová celý život zamilovaná do cyklisty Jindřicha Vodílka.

Vodílek se narodil v květnu 1876 do rodiny strážmistra z Karlína. Vyučil se instalatérem, miloval však sport a nejvíc cyklistiku. Ta patřila k novým kratochvílím celé Prahy. Vodílek rád trénoval na Žižkově, z Karlína to měl totiž kousek na usedlost Ohrada, kterou si roku 1890 pronajal majitel sousední Pražačky a statkář Václav Stome. Ten tam otevřel restauraci, kam neděli co neděli proudily davy Pražanů. Součástí usedlosti byl také cyklistický ovál a fungoval zde Klub českých velocipedistů Žižkov, jemuž Stome předsedal.

Vedle Žižkova vyrážel Vodílek pravidelně do Stromovky, již si k vyjížďkám volila i pražská děvčata — mezi nimi temperamentní Emilie Kittlová, která používala pseudonym Ema Destinnová. Od tatínka, bohatého důlního podnikatele Kittla, si vyprosila nové kolo až z Vídně a na něm pak kroužila právě po vyhlášeném pražském parku. Tam se mezi její nápadníky brzy zařadil devatenáctiletý Jindra, který se právě připravoval na závody konané u příležitosti Národopisné výstavy československé. Vynaložené úsilí se mladému šampionovi vyplatilo — pokořil osm českých rekordů v kategoriích od 300 metrů až po 30 kilometrů, přičemž získal třináct prvenství a deset druhých míst.

Společně s jeho úspěchy se Emina láska prohlubovala. Chodili spolu asi rok, když narazila na kole do stromu a přepadla přes řídítka. Ošklivě poraněná čelist a monokl ji, společně s otcem a učiteli zpěvu, od dalších cyklistických dobrodružství odradily. A osud nepřál ani její lásce: zatímco Ema pocházela z bohaté a významné rodiny, Jindra vyrostl v obyčejných poměrech Karlína. Otec zpěvačky se navíc bál, že vztah s Vodílkem ohrozí její kariéru.

Jindřich zatím dosáhl vrcholu, když roku 1897 dobyl mezinárodní závod v Záhřebu. Diváci jásali a novináři psali o vrcholovém sportovci jako o reprezentantu celého národa. I hvězda Emy Destinnové začala stoupat. Do Národního divadla ji sice nepřijali, debutovala ale v drážďanské dvorní opeře. Tehdy ještě byla ochotná se kariéry pro lásku k Jindřichovi vzdát. K tomu ale nedošlo a cesty milenců se rozešly. Emu to velmi zasáhlo. Ve smutku složila báseň Květ sněhu a věnovala ji „tomu, při jehož lásce se mi zdá, že žiji“. Trápila se a v roce 1899 se pokusila skokem z okna o sebevraždu. Zachránil ji rodinný přítel, když ji popadl za copy a vtáhl zpátky. Ema k tomu poznamenala: „Jsem takový ubohý tvor, kterého v životě málokdo hladil, málokdo líbal. A který vždy tak žíznil po čisté, upřímné a nesobecké lásce.“

Přes to všechno zpívala dál a brzy se jí klaněl celý svět. Nikdy už ale nenašla muže, kterému by věřila a který by se stal její životní oporou. Dávala to za vinu právě Jindřichu Vodílkovi, na něhož nikdy úplně nezapomněla. V 45 letech se provdala za důstojníka, o šest let později, v pouhých 51 letech, zemřela na mrtvici. Přáním Destinnové bylo, aby jí do rakve dali pod hlavu fotografii milovaného Jindřicha, a tak na vyšehradském Slavíně odpočívá dodnes. Vodílek se nakonec oženil s herečkou Růženou Hanzlíkovou, pratetou herce Jaromíra Hanzlíka. I on ale zemřel v 55 letech na mrtvici. Jeho hrob na Olšanech zdobí verše, které pro něho složila Ema Destinnová: „Tvůj život byla má láska. Tvá láska byl můj život.“

Sdílet:

Josef H. Mysliveček a Klub přátel Žižkova

27. 12. 2021

Login