Rodina se vrátila

Je to téměř dvacet let, kdy z Flory musela odejít nejslavnější místní rodina — ta vtělená do bronzových figur sochařů Vladimíra Navrátila a Bohumila Teplého. Ztvárnění otce, matky a děvčátka, které drží oba rodiče za ruce, se na místě objevilo koncem 70. let a dlouho tvořilo genia loci. Když ale začalo v roce 2001 vznikat nové obchodní centrum, Rodina byla přemístěna a mnoho starousedlíků ani netušilo kam. Většina jich časem pustila bronzové postavy z hlavy. Přece jen moderní obchoďák svítil do dáli a lákal pestrou škálu obchodů, restaurací a kinosálů.

Na Rodinu se zkrátka pozapomnělo a ta zatím našla domov v Depu Hostivař ve Strašnicích. A ačkoliv to byl možná jen optický klam, kdykoliv sem zavítal některý z žižkovských nebo vinohradských pamětníků a oblíbené sousoší poznal, neubránil se pocitu, že bronzová holčička na novém místě nějak posmutněla, maminka se méně usmívá a otec se začal o odstín víc mračit. Nostalgické vzpomínky se zkrátka vtiskly do paměti těch, kdo měli nehybné sousedy nerozlučně spjaté s obdobím dospívání.

Mezi ty, kterým začala Rodina postupně chybět, patřil i nynější starosta Prahy 3 Jiří Ptáček. „Pro mne je to osobní věc. Celý život bydlím kousek od Flory a jako kluk jsem na podestě nad parčíkem pravidelně bronzovou sochu Rodiny, která tady byla od konce 70. let, míjel,“ vzpomíná na dobu, kdy se se skulpturou seznámil. Pátrání po jejím osudu ho nakonec zavedlo právě až na autobusovou točnu na konečné v Hostivaři. Radnice Prahy 3 následně oslovila Dopravní podnik, který v té době bronzovou trojici vlastnil, ohledně možnosti přemístit ji zpátky na Žižkov. Zároveň kontaktovala sochaře Bohumila Teplého. Jemu se nápad ihned zalíbil, jednání s Dopravním podnikem, obchodním domem a restaurátorskou firmou se ale táhlo dva roky. Ihned po tom, co byly sochy odborně restaurovány, se mohly koncem letošního října vrátit na svou domovskou Floru. Bohumil Teplý se toho už ale nedočkal — zemřel totiž 13. října 2020.

Rodina teď mnoha místním připomíná jejich dětství. „Za mého mládí žádné sousoší ani metro nebylo. Byla tam velká plocha, které se říkalo hřiště U Dvojky. V horní části byl kolotoč, kde se každý den mohly děti za korunu vozit, a houpačky, které měly tvar lodičky,“ popisuje například pamětník Tomáš Němec. „Ještě před stavbou stanice metra Flora jsme s klukama tomu parčíku říkali ‚Jíčíňák‘. V jeho spodní části byla letitá skládka stavebního materiálu, která nám sloužila jako zážitkový park,“ vzpomíná designér Robert V. Novák. „Chodila jsem kolem jako dítě s babičkou. Babička už tu 26 let není, mně bude 50 a najednou jsem tu nedávno před sochami stála se svou šestnáctiletou dcerou. Vzpomínky mě zaplavily jak velká voda, děkuji,“ pochvaluje si návrat Rodiny s neskrývaným pohnutím další pamětnice.

Je kuriózní, že podobný osud mělo i sousoší Aby všechny děti světa z dílny Vladimíra Navrátila, které od roku 1964 zdobilo několik let prostranství před olomouckou Základní školou Zeyerova. Na několik desetiletí zmizelo v jejím depozitáři, aby mohlo být po mnoha peripetiích znovu instalováno na stejné místě v září roku 2018.