Zdá se, že používáte prohlížeč, jenž nepodporuje aktuální technologie pro zobrazování obsahu na webu. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, jenž dnešní standardy splňuje.

Aktualizovat

Na vašem soukromí nám záleží

My, Městská část Praha 3, IČO 00063517, používáme soubory cookies k zajištění funkčnosti webu a s Vaším souhlasem i mj. pro zlepšení kvality našich webových stránek a jejich obsahu. Kliknutím na tlačítko „Povolit vše“ souhlasíte s využívaním cookies a předáním údajů o chování na webu.

Přeskočit na hlavní obsah

Náměstíčko, které si žilo svým vlastním životem

Své jméno dostalo před 65 lety podle slavné bitvy u Tachova. Původně mělo šestkrát větší rozlohu, stávala tam městská váha, tržiště a poblíž elektrárna.

Nenápadný plácek stojící v místě, kde Husitskou ulici střídá Hartigova, patří mezi nejmenší pražská náměstí. Od roku 1958 připomíná jeho název bitvu u Tachova, ve které husitská vojska porazila v roce 1427 třetí křížovou výpravu. Ta měla přitom znamenat pro husity katastrofu — tisíce křižáků vedl totiž biskup z jihoanglického Winchesteru Jindřich Beaufort, člen inkvizičního soudu, který poslal na hranici například Johanku z Arku. Když ale jeho armáda dotáhla k Tachovu a uviděla blížící se husity, žoldáci se jich lekli a i přes Beaufortův řev utekli do Německa.

Náměstí vzniklo někdy v polovině 19. století, kdy se objevilo v základním plánu žižkovských ulic stavitele Karla Hartiga jako nevyužitý bezejmenný prostor na okraji Husovy třídy. Původně byla jeho rozloha asi šestkrát větší, dosahovala až po Rokycanovu ulici k sokolovně. Roku 1875 dostalo konečně své první jméno podle vojevůdce Jana Žižky. Za tři roky tu vyrostla obecní váha a místu se od té doby neřeklo jinak než Vážák. Zařízení využívali například obchodníci, kteří díky němu mohli zaplatit trhovou daň a své zboží pak dodat nebo prodat na největším žižkovském tržišti na Prokopově náměstí.

Prostor se postupně plnil a nabýval na důležitosti. Přispěla k tomu i jedna z prvních městských elektráren v celém Rakousku-Uhersku, která nedaleko něj v roce 1889 vyrostla. Později tu vznikla taky sokolovna a tržnice. Severní stranu území ohraničoval Vítkov, u jehož paty vedla turnovsko-kralupsko-pražská dráha. Vlaky po ní jezdily tak blízko pavlačím, že cestující mohli téměř vidět do hrnců hospodyněk.

Tachovské náměstí dlouho stálo mimo urbanistickou koncepci i pozornost architektů, a žilo si proto vlastním životem. Sloužilo hlavně jako proluka umožňující přístup na vrch Vítkov, ale taky jako stanoviště popelnic, skladiště dlažebních kostek, parkoviště metařských vozíků i kárek na sníh. Bývala tu pumpa, trafika, záchody, vchod do tržnice nebo pojízdné závory — jakási železná brána, kterou se chodilo na Vítkov a která se zavírala při průjezdu lokomotivy. Pro jeho opuštěnost milovaly tenhle žižkovský kout zejména děti, které si tu stavěly bunkry a klubovny. V rohu náměstí dodnes stojí lokál U Slovanské lípy honosící se titulem nejstarší hostinec na Žižkově. 

Právě na tomhle malém prostranství došlo ale v roce 1953 k jednomu z největších stavebních zásahů v rámci celé Prahy — skončila tu ražba tři sta metrů dlouhého tunelu, který propojil Žižkov s Thámovou ulicí v Karlíně. Zatímco do té doby trvala pěším cesta do sousední čtvrti kolem sedmnácti minut, podzemní koridor s převýšením 29 metrů ji zkrátil na čtyři. Původně měla vzniknout taky větev pro automobily, a dokonce i tramvaje. Aby sklon trasy nebyl tak příkrý, doprava by ústila v karlínské Šaldově ulici. Z nápadu ale nakonec sešlo. Součástí stavby je funkční protiatomový kryt pro přibližně dvanáct set osob a další rozlehlá místnost, ve které dnes Ústav jaderné fyziky provozuje svůj urychlovač částic. 

Sdílet:

Josef H. Mysliveček a Klub přátel Žižkova

09. 01. 2024

Login