Ivan Vavřík
architekt , který bojoval proti bourání starého Žižkova během normalizační asanace
Ivan Vavřík se v rámci odborné i popularizační osvětové činnosti zabývá naší městskou částí prakticky celý život. Během studií pracoval jako pomocná vědecká síla u doc. M. Radové na Katedře teorie a vývoje architektury (středověká architektura). Obhájil diplomovou práci v oboru rekonstrukce historických budov a jako projektant se podílel na obnově památek, např. na rekonstrukci hradů, zámků a kostelů ve Středočeském kraji (Hořovice, Březnice, Karlštejn, Žebrák, Libušín). Zabýval se problematikou pražských sídlišť a ekologických investic, nebo rekonstrukcemi a výstavbou průmyslových objektů. Je členem a předsedou Památkové zóny MČ Praha 3. Spolu s dalšími architekty rozvíjel v 80. letech minulého století ostrou polemiku o zachování staré zástavby Žižkova, jemuž hrozila demolice.
„Byla to ideologie. Bojovali jsme, jak se dalo. Říkali: panelová výstavba je levná a rychlá. My byli mladí rozhněvaní architekti a nechali jsme si spočítat, kolik stojí odstřel, odvoz sutě, kolik stojí samotná asanace. Poté jsme udělali fígl. Nechali jsme si zjistit, kolik stojí výroba oceli, cementu do panelu, přesun materiálů do panelárny a prefabrikátů na staveniště. Hodně by stála také nová kanalizace a topení v panelových domech. Celá asanace, výroba cementu, panelů a toho všeho by vyšla na dvakrát tolik, než oprava starých domů. To jsme jim vmetli do tváře zrovna v době, kdy jela perestrojka, ekonomika byla na tom zle a hospodářství chátralo. Pochopili, že nešlo argumentovat jen z ideologického hlediska, ale i z toho ekonomického. Vše bylo ale naplánované a nikdo s tím nechtěl hnout,“ zavzpomínal Vavřík v rozhovoru pro Radniční noviny.
Návrh na zápis podal Nadační fond Karla Hartiga zastoupený bývalou starostkou Prahy 3 paní Milenou Kozumplíkovou, která se setkání také zúčastnila.
Foto: Praha 3