Na Žižkově se ukrýval „silvestrovský dáreček“

27. května 1942, tedy před 80 lety, zazněl pražskou Libní výbuch. Byl to granát. Rána poslala na devět dnů do agónie a pak na věčnost tehdejšího nejvýše postaveného nacistu v českým zemích, říšského protektora Reinharda Heydricha. To rozpoutalo masové zatýkání a popravy. Němci se jako rozzuřené vosy rojili po celé Praze, i na Vinohradech, ve Strašnicích a na Žižkově, kde se středem jejich pozornosti stala Biskupcova ulice a tři rodiny, u kterých se útočníci schovávali — Růtovi, Zelenkovi a Moravcovi.

Vraťme se ale o pár let zpět. Kantor Jan Zelenka se do domu v Biskupcově číslo 4 nastěhoval s rodinou 9. ledna 1939. Narodil se v Kamenném Újezdu v jižních Čechách, po studiích odešel do Liboce u Prahy a později do Háje u Duchcova, kde se stal náčelníkem Krušnohorské sokolské župy a pomáhal vybudovat školu pro českou menšinu. Tam ho zastihl nástup Hitlera a protičeské násilnosti, proto musel uprchnout s manželkou a dvěma syny do Prahy. Brzy po něm se do stejného domu přistěhoval ze Slovenska poštovní úředník Václav Růta. Růtovi a Zelenkovi se spřátelili a zapsali své syny do libeňského gymnázia. V domě naproti, v popisném čísle 7, žila pak rodina vrchního inspektora českých drah Aloise Moravce, která se s příchodem války zapojila do odboje.

Když exilová vláda v Anglii rozhodla o Heydrichově likvidaci, úkol měli splnit dva českoslovenští vojáci — rodák ze slovenských Rájeckých Teplic Jozef Gabčík a Jan Kubiš, který se narodil v Dolních Vilémovicích u Třebíče. V letadle do Čech s nimi byli i další parašutisté, kteří měli jiné úkoly, například zajistit spojení s Londýnem. Gabčík a Kubiš vyskočili v noci z neděle na pondělí 29. prosince nedaleko Prahy u obce Nehvizdy. Byla to navigační chyba, vysazeni měli být u Rokycan. Tam se vydali druhý den, aby získali kontakty, které je zavedly na Žižkov do bytu poštovního úředníka Růty. Několik dnů se ale z dodnes nejasných důvodů schovávali u Zelenků. Tehdy se také seznámili s rodinou Moravcových, jejichž byt se stal pro výsadek kontaktním místem i úkrytem. V Praze a na Žižkově se brzy vytvořila síť lidí, kteří parašutistům zajišťovali potraviny i čisté prádlo, přičemž mezi sebou výsadkáře přezdívali „silvestrovský dáreček“.

Gabčík s Kubišem promýšleli v Biskupcově varianty útoku na Heydricha — například explozi nálože či odstřel v divadle. Nakonec se rozhodli, že nacistu zastřelí, až pojede ze svého sídla v Panenských Břežanech na Pražský hrad. S tím jim pomohl Zelenka, který si vzpomněl na svého bývalého žáka Františka Šafaříka. Šafařík totiž pracoval na Hradě a měl přístup k Heydrichovi i do jeho bytu. Parašutistům poskytoval informace, protože to měl ale z Hradu na Žižkov daleko, zajistil Zelenka spojku v Letenské ulici číslo 2. Šafařík tam obvykle zaťukal na okno, předal beze slov obálku s instrukcemi a zmizel. Zprávy přebíraly členky odboje Ludmila Soukupová nebo její sestra Marie Kovárníková.

Brzy nastal den D. Útok na Heydricha v libeňské zatáčce, zaseknutý Gabčíkův samopal, záložní výbuch Kubišova granátu, střepina z karoserie auta v Heydrichově hrudi a následná infekce a smrt jsou události dobře známé. Byl to opět Zelenka, kdo sehnal pro parašutisty úkryt v kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Vše se pak seběhlo velmi rychle. Výsadkáře zradil jejich druh Karel Čurda — nemocný se den po atentátu přesunul
za matkou do Nové Hlíny, kde ho novinové zprávy o teroru, ale i matka se sestrou přiměly, aby šel na gestapo a všechny udal. V noci na 17. června byly domy v Biskupcově obklíčeny. K Moravcovým vtrhlo komando ve 4.15. Když byl zatčen otec Alois, jeho žena Marie požádala gestapáka, zda si může zajít na toaletu. Tam vyndala z brože s pavoučkem ukrytou ampulku s kyanidem draselným a spáchala sebevraždu. Gestapo pak vymyšleným telegramem přivolalo z Písku od příbuzných syna Vlastimila. Zatkli ho a mučili, zhroutil se ale, až
když mu ukázali mrtvou maminku. Následně ho i s týraným otcem odvezli do koncentračního tábora
Mauthausen v Rakousku, kde byli oba v říjnu 1942 popraveni.

Zuřiví gestapáci získali další stopu ten samý den odpoledne. Tentokrát si šli pro Zelenkovy. Vtrhli do bytu, hodně se střílelo, ale Jan Zelenka se stihl zamknout v koupelně. Nakonec jim německy řekl, ať přestanou útočit. Nato vyšel a umírající padl mezi gestapáky — otrávil se kyanidem. Manželka Františka jed nespolkla a byla zatčena. Syn Jan ten den seděl na hodině angličtiny, kde mu osud jeho rodiny popsal kamarád Jiří Růta.
Jan vše vyřešil jako otec. Našli ho s pěnou u úst v Záběhlicích v místě, kterému se říkalo Husův háj. Za dva dny zatklo gestapo i rodinu Růtovu. Všichni tři skončili na popravišti v Mauthausenu, stejně jako zatčená Františka Zelenková. Tragický osud rodiny dnes připomíná ulice Zelenky-Hajského. Jméno Hajský používal Zelenka coby odbojář při jednání s neznámými lidmi.

Zatýkání, mučení a popravám neunikli ani další odbojáři z Prahy 3 zapojení do přípravy atentátu a pomoci parašutistům. Rodina Fafkova ukrývala ve svém bytě v Kolínské 11 na Vinohradech Gabčíka a Kubiše poslední týdny před atentátem. Zapomenuta by neměla být jména Terezie Kaliberové, Josefa Janečka, Vladimíra Orta, Jaroslava Valenty a mnoha dalších statečných lidí, kteří obětovali své životy za smrt tyrana.