Nemám rád politiky
Filip Brückner (ANO 2011), opoziční zastupitel
Přesně to jsem si říkal v roce 2012, kdy jsem do politiky aktivně vstupoval, abych jen nenadával a sám taky něco udělal. Když chce člověk něco měnit, měl by začít u sebe. Už jsem měl dost politiků, kteří to podle mě nedělají dobře nebo koukají na čem by si přilepšili.
Každopádně, brzy poté jsem zjistil, že to není tak jednoduché, jak jsem si naivně myslel. Aby člověk mohl něco významně měnit k dobrému, musí být se správnou partou a v té partě nebo přesněji partaji si odpracovat a vydobýt možnost kandidovat do zastupitelstva. Pak už je to z velké části na voličích.
Přestože je komunální politika především o lidech, voliči se rozhodují spíše na základě celorepublikového dění a obrazu dané strany. Volbami to ale pořád nekončí. Hned po sečtení volebních výsledků se rozhodne, zda budete v menšině, a tedy v opozici, s malou možností o něčem rozhodovat, nebo utvoříte s další úspěšnou partají koalici, která je více či méně vždy o kompromisech. Jedině tak se dá skutečně něco dělat.
Až na často radikální názory krajně levicových a krajně pravicových stran není většina komunálních témat o ideologickém pohledu na svět. Většina oblastí v řízení obce, jakými jsou například hospodaření s majetkem, pořádek a bezpečí, rozvoj obce, péče o seniory, školství, doprava, bytová problematika a další, se musí poctivě odpracovat. Je to o morálních hodnotách lidí, jejich zkušenostech, schopnostech, pracovitosti a zodpovědnosti.
Politika není pro každého, ale někdo ji dělat musí, protože „samo“ se to rozhodně neudělá. Přijďte proto prosím 23. a 24. září k volbám, máte koho volit.