Vůdkyně demokratické opozice v Bělorusku navštívila Olšany

Během návštěvy Olšanských hřbitovů prošla paní Cichanouská tři hroby. Květiny se tak položily na hrob Piotra Krečeuského, Michala Zabejdu-Sumického a Vasila Zacharka. Poslední kytici přiložila vůdkyně běloruské demokratické opozice, předseda senátu Miloš Vystrčil a radní pro kulturu Prahy 3 Pavel Křeček k pamětní desce připomínající osud občanů bývalé ruské říše, kteří po roce 1917 uprchli do Československa.

U hrobů přednesly svůj projev pan Andrej Zubov, který je ruským historikem, religionistou a politologem, předseda Senátu a prezidentka. U hrobu pana Zacharky pak promluvila zástupkyně Osvětového spolku Skaryna, o.s., Alena Kovářová Cichanovič.

Pan radní Pavel Křeček, který se účastnil za městskou část, byl na akci pozvaný z Kanceláře demokratických sil Běloruska v České republice.

Piotr Krečeŭski (1879-1928)

Piotr Krečeŭski byl 3. předseda Rady Běloruské lidové republiky (BNR). V září 1921 spoluorganizoval v Praze ve Sladkovského sále Obecního domu První všeběloruskou národně politickou konferenci, která odsoudila Rižský mír neboli Rižskou smlouvu a potvrdila ideály nezávislosti Běloruska. V listopadu 1923 se přestěhoval do Prahy na Vinohrady spolu s manželkou Maryjou Ramualdaunou Krečeŭskou. V květnu 1924: zaslal Společnosti národů v Ženevě memorandum, v němž zdůvodnil právo Bělorusů na sebeurčení a odsoudil koloniální politiku sousedů. Pro běloruské studenty v Československu vyjednal stipendia a podílel se na založení Běloruského archivu v Praze.

Vasil Zacharka (1877-1943)

Byl 4. předseda BNR. V mládí onemocněl na tuberkulózu, které pak v Praze podlehl. Byl náměstkem předsedy První všeběloruské národně politické konference konané v Praze ve Sladkovského sále Obecního domu, která odsoudila Rižský mír neboli Rižskou smlouvu a potvrdila ideály nezávislosti Běloruska. V listopadu 1923 se přestěhoval do Prahy do Vršovic s manželkou Pelahejou Ivanaŭnou. Byl hlavním kustodem archivu BNR, který roku 1941 předal Běloruskému výboru svépomoci v Praze.

Mikałaj Viaršynin (?-1934)

Byl zmocněncem vlády BNR, později konzul. Jako politický exulant odešel do Rakouska-Uherska. Od roku 1907 žil v Praze, kde působil jako učitel jazyků, tajemník a knihovník. Stal se jedním z hlavních představitelů běloruské komunity v Praze. V roce 1921 vyjednal v Československu pro běloruské studenty stipendia. Roku 1928 založil v Praze Běloruský zahraniční archiv.