Unikátní dílnu na rolety najdete v Bořivojově ulici

Žižkovskou výrobnu rolet založil v roce 1898 Jan Červinka. Firma se pak dědila z generace na generaci. V roce 1948 ji sice znárodnili komunisté, po sametové revoluci připadla ale dvěma vnukům původního majitele. Ti se však časem nepohodli, a došlo dokonce k prodeji části domu, kde má firma sídlo. V roce 2013 ji převzal současný majitel Tomáš Vrchota. Její výrobní program se za tu dobu nezměnil. Teď už jako jediná v České republice a dost možná i v Evropě udržuje víc než stoletou tradici výroby vlnitých plechových rolet s klasickými litinovými štítky. Taky pracovní postup zůstává stejný. Plech je třeba nejdřív vyčistit, potom formovat ve vlnovacím stroji, nanýtovat a nastříkat. V poslední fázi se přimontuje zámek a následuje svrchní nátěr.

Vlnovací stroj, který využívají v malé provozovně v Bořivojově ulici, tu slouží od roku 1898. Momentálně ho obsluhuje zaměstnanec František Janoušek. „Není na něm nic, co by se mohlo pokazit,“ vysvětluje Tomáš Vrchota a dodává, že to je bytelné zařízení, které je pro firmu rodinným stříbrem. Měsíčně díky němu vznikne patnáct rolet, ještě před deseti lety jich ale bylo pět denně.

Zatímco dnes má podnik tři zaměstnance, za první republiky byste jich tu našli dvacet. Starali se například taky o koně, kteří rozváželi hotové výrobky zákazníkům. „O klasické rolety není už takový zájem. Lidé spíš sáhnou po levnějších variantách, například hliníkových,“ připouští Vrchota s tím, že plech je podle něj stále nejlepší volbou z hlediska kvality, bezpečnosti, ale i vizáže. Mezi obvyklé odběratele tak dnes patří hlavně vyznavači nostalgie a retro stylu a majitelé obchodů v památkově chráněné zóně, kteří musí podle nařízení památkářů použít typizované historické rolety — právě ty, které nabízí jedině žižkovská dílna a kterými je vybavený například kiosek na Kostnickém náměstí (na horním snímku).

Pokud si budete pozorně všímat štítků na roletách kaváren a obchůdků, objevíte značku Červinka nejen po celé Praze, ale například i v Paříži, Berlíně nebo Londýně. A že staré ražené destičky mají půvab dokonce samy o sobě, potvrzuje i Tomáš Vrchota, který je sbírá jako suvenýry.