Zdá se, že používáte prohlížeč, jenž nepodporuje aktuální technologie pro zobrazování obsahu na webu. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, jenž dnešní standardy splňuje.

Aktualizovat

Můžeme pracovat s cookies,
ať víme, jak to na našem webu žije?

Přeskočit na hlavní obsah

Diana Cam Van Nguyen: Můj film původně neměl být tak osobní

Absolventka žižkovské SUPŠ získala Českého lva i Cenu Magnesia za animovaný dokument Milý tati, ve kterém reaguje na dopisy svého otce z vězení.

Studovala jste na Žižkově, bydlíte na Vinohradech. Patříte sem?
Absolutně! Já mám takový ten vinohradský syndrom, že vlastně ani mimo Žižkov a Vinohrady moc nechodím. Bydlí tu skoro všichni moji kamarádi.

Zazářila jste s filmem o vztahu s vlastním otcem. Bylo pro vás těžké otevřít tak osobní téma?
Na začátku jsem to tak neplánovala. Nemělo to být tak osobní. První scénář vznikl na základě otcových dopisů a film měl být o nich. Pak jsme ale jely s mou producentkou na intenzivní workshop do Lublaně, kde mi ostatní profesionálové pomohli zjistit, že ve skutečnosti nemám problém s tím, že byl můj táta ve vězení, ale s tím, co se dělo po jeho návratu. Poradili mi, abych svůj film zaměřila na tohle téma, a najednou jsem to v sobě musela začít řešit. Když jsem se vrátila domů, zahodila jsem všechno, co jsem do té doby vyrobila, a pustila se do scénáře znovu. Začala jsem psát odpověď dospělé dcery na jeho tehdejší dopisy.

Co může animovaný dokument vyjádřit lépe než hraný?
Animace je vhodný prostředek právě pro osobní dokumenty, protože dokáže pomocí abstraktních symbolů vystihnout něco, co v hraném filmu není možné. Právě u snímku Milý tati jsem takto pracovala s papírem: když se papír muchlá, trhá, vycítíte z toho vztek nebo agresi. Zároveň jsem pracovala s chybějící figurou otce, která je doslova vystřižená z obrazu. Pocitově to na diváka působí, i když to není explicitně řečeno. V tomhle je animace skvělá.

Film získal řadu prestižních ocenění. Kterého si vážíte nejvíc?
Ze všech úspěchů mám samozřejmě radost. Na druhou stranu mi přijde zvláštní hodnotit ve stejné kategorii filmy, které jsou tak odlišné. Asi nejdůležitější jsou pro mě ceny z mezinárodních festivalů, kde vidím i filmy z jiných zemí. Přijdou mi hrozně inspirativní. Pro mě byla největší poctou účast na přehlídce ve švýcarském Locarnu. Úspěchem je už to, že tam jsme.

Na čem budete pracovat dál?
Tohle se rychle mění, před půl rokem bych určitě odpověděla jinak. Momentálně nedělám nic vlastního, pracuji pro někoho jiného a je pro mě dobré, že teď nemusím nic vymýšlet. Ale mám nápad na krátký hraný film. Zatím jsem dělala převážně animace nebo kombinované snímky, tohle by byl můj první čistě hraný film. Láká mě, že bych si vyzkoušela něco nového.

O čem bude?
To neprozradím, zatím ho mám jen v hlavě. Vychází z mé zkušenosti, ale uvažuji o tom, že by protagonistka mohla být jiné národnosti. Nechci mít nálepku, že dělám jen filmy s vietnamskou tematikou.

Sdílet:

Anežka Hesová

02. 05. 2022

Výpis všech článků

Další rozhovory

Pavel Liška 05 foto Anežka Hesová 02

Pavel Liška: Hrát podivíny je hrozně výhodné

04. 06. 2022
A74I0829

Zuzana Čaputová: Krizová doba vždycky stvoří hrdiny

01. 07. 2022
Róna 04 foto Anežka Hesová

Jaroslav Róna: Genius loci je na Žižkově stále přítomen

02. 07. 2022
Login