Premiéra na Žižkově: přijďte se nechat obejmout
Žižkovské divadlo Járy Cimrmana uvedlo v české premiéře inscenaci Spolu. Hra Fabia Marry otevírá tabuizovaná témata rodinných vztahů a péče o handicapované.
Isabell je matka, která se nevzdává. Celý život zasvětila péči o syna Michella, pětačtyřicetiletého muže, který však mentálně zůstal na úrovni dítěte. „Vypadá na svůj věk, ale myšlením a chováním je stále pětiletý kluk, co si hraje s autíčky,“ přibližuje režisér Martin Vokoun to, jak charakter interpretoval.
Michelle (Petr Florián) dokáže být vtipný opravdovým způsobem, jaký „normální“ lidé často ztratili. Matku ztvárňuje jedinečná Milena Steinmasslová. Inscenace skrze silný příběh pokládá zásadní otázky: Kde končí obětavost a začíná právo na vlastní život? Kdo vůbec určuje, co je a není normální?
„Hranice normality se nemusí týkat jen mentálního onemocnění, ale čehokoliv. Hra ukazuje, že když se o problémech a šrámech z minulosti v rodině nemluví, zapouzdří se. Pojmenovat je nahlas může mít očistný účinek,“ vysvětluje režisér.
Ačkoliv okolí tvůrce zpočátku varovalo, že půjde o smutné představení, režisér tragičnost vylučuje. „Je to komedie. Ne řachanda, kdy se mlátíte do stehen, ale taková ta komedie, kdy máte po celou dobu úsměv na rtech,“ říká s tím, že humor vážná témata zlidšťuje a dělá stravitelnějšími.
Stejná předloha se v Česku dočkala filmového zpracování v hlavní roli s Veronikou Žilkovou a Štěpánem Kozubem. Zatímco tam se děj přenesl do tuzemských reálií, žižkovská verze se drží textu a zůstává v italské Neapoli. Podle režiséra jsou však rodinné vztahy všude stejné.
Pro Vokouna šlo zároveň o výzvu: od ledna je ředitelem Žižkovského divadla Járy Cimrmana. Inscenace vznikla ještě pod hlavičkou souboru 3D Company, podle šéfa scény ale přesně reprezentuje směr, kterým chce divadlo vést. Přinášet lidské příběhy s hlubším společenským přesahem bez laciného humoru.
S jakým pocitem lidé ze Spolu odcházejí? „Inscenace dokáže silně emocionálně zasáhnout. Závěr pak nenásilně připomíná, že většina překážek se snáze překonává spolu. Odcházela jsem s pocitem, jako by mě na konci někdo objal…“ shrnuje své dojmy divadelní kritička Kateřina Vodáková. Přijďte se nechat obejmout do ŽDJC i vy — vstupenky na podzim jsou už v prodeji.
