Za dopravní peklo můžeme my všichni

Cyklopruh. Oprava kanalizace. Uzavírka. Když chtěl někdo v druhé půlce listopadu v hovorech o dopravě použít podobné slovo, musel se raději vždy hned ohlédnout. Mohlo to být totiž skoro i o zdraví. Nikoho z nás ucpaná Olšanská nebo Želivského netěší. A vím, že lidi z Trojky jsou moudří a některým (zejména facebookovým) reakcím se spíše zasmějí. „Diktatura levicových cyklistů, kteří chtějí silnice zasypat hlínou a vysázet na nich stromy“, opravdu nehrozí. 16. listopadu jsem potřeboval jet na úřad tramvají. Zasekl jsem se u Olšanky a k radnici jel 20 minut. Večer jsem musel s nákladem do Nuslí. A pro změnu jsem se zasekl v autě. Zácpa na Žižkově způsobila zácpu v Nuslích a jsme v začarovaném kruhu. Jet autem ale rozhodně není žádný zločin, který je třeba potřít. Na jedné věci se všichni shodnou. Problém je zejména v koordinaci. Městské firmy, které mají většinu těchto akcí v gesci, jsou nefunkční moloch. Jedna ruka neví, co dělá druhá. I proto proti nim Piráti dlouhodobě bojují. Na magistrátu i na Trojce. Zároveň se ale musíme smířit s fakty. V Praze přibylo za 20 let 300 tisíc aut. Za poslední čtyři roky pak 80 tisíc. Je přece jasné, že když je v ulicích aut více, tak doprava zhoustne. Řešením není přidat další pruh. A problémem opravdu není to, že občas vymezíme pruh pro cyklisty. Katy Freeway v Houstonu postupně vyrostla na 26(!) pruhů, a stejně je cesta do města jednou velkou kolonou. Dopravní indukce je bohužel realitou. Dokud si každý z nás nesáhne do svědomí, dopravní situace se jen tak nezlepší. Ani kdybychom vyasfaltovali celou Prahu.