Zmizelé Olšany
Olšany jsou zaniklá ves na území dnešního Žižkova a Vinohrad, připomínaná již jen v názvech Olšanská ulice, Olšanské náměstí, Olšanské hřbitovy. Poprvé jsou zmiňovány k roku 1306. Během staletí ves měnila majitele, po vypuknutí moru v Praze v roce 1680 zřídila pražská města v Olšanech tři morové hřbitovy — staroměstský s raně barokním kostelem sv. Rocha z roku 1682, novoměstský s barokním kostelem sv. Kříže (dnes Atrium na Žižkově), postaveným v letech 1717—1719 po další morové epidemii, a židovský (Starý židovský hřbitov na Žižkově). V druhé polovině 19. století ves v podstatě splynula s rozvíjejícím se Žižkovem. Podél dnešní Olšanské ulice a v prostoru křižovatky bylo několik rybníků, jež byly později zavezeny. Rovněž Olšanský potok, který tekl napříč obcí, byl sveden pod zem.
Asanace v 70. letech 20. století přinesla definitivní konec posledních zbytků Olšan a starého Žižkova, jak dodnes připomíná ve vnitrobloku panelových domů mezi ulicemi Ondříčkovou a Kubelíkovou umístěný kámen s nápisem Zahájení přestavby Žižkova, říjen 1978. K prosazení asanace nešťastně přispěla počátkem 70. let stavba tunelu pro kabelové telefonní spojení z Fibichovy ulice do tehdy stavěné telekomunikační ústředny za Olšanskými hřbitovy, kdy se na rohu Táboritské během několika dní začala kvůli stavebním pracím hroutit statika domů a lidé se museli okamžitě vystěhovat. Bourat se podle prvních asanačních plánů mělo až ke křižovatce U Bulhara, s výjimkou funkcionalistického Všeobecného penzijního ústavu, dnes Domu Radost. Jedním z argumentů pro tak radikální zásah byl houstnoucí provoz v pražských ulicích. Žižkovem měla být vedena směrem na východ výpadovka, mohutná žižkovská radiála prodlužující dnešní Olšanskou ulici až k lokalitě U Bulhara, kde by se křížila se severojižní magistrálou. Počítalo se s rozsáhlou demolicí dnešní Seifertovy nebo Husitské ulice, dokonce se uvažovalo o zbourání Masarykova nádraží. Nové výstavbě měla ustoupit žižkovská radnice, stadion Viktorie Žižkov, školy i celé bloky pavlačových domů. Na území Žižkova byla vyhlášena stavební uzávěra, domy měly postupně zcela zchátrat a stát se neobyvatelnými. Záměr a rozsah asanace Žižkova byl schválen v roce 1973. Jako první zamířily k zemi domy v okolí dnešního Olšanského náměstí včetně staré olšanské školy, nejstarší na území Žižkova (vyučovalo se v ní od roku 1838). Na místě staré zástavby vyrostl na počátku 80. let hotel Olšanka a naproti němu masivní stavba dalšího paneláku s obchody v parteru. Žižkov se tak stal první a jedinou vnitřní městskou čtvrtí, která má na svém území panelové sídliště. Skutečnost, že nebyl zbourán celý starý Žižkov a paneláky stojí jen v okolí Olšanského a Komenského náměstí, způsobila zpoždění, které výstavba nabírala, a na sklonku 80. let také pád režimu. Poslední domy na Žižkově byly strženy ještě na počátku 90. let.
