Náměstí Jiřího z Poděbrad
Městská čtvrť Vinohrady je pojmenována podle středověkých vinic, které se rozprostíraly na jihozápadních svazích za branami města nad Koňským trhem, dnešním Václavským náměstím. Leží východně od Nového Města, na severu sousedí se Žižkovem, na východě se Strašnicemi, na jihu s Vršovicemi a na jihozápadě s Nuslemi. Pod názvem Viničné Hory byly od roku 1788 samostatnou obcí, v roce 1867 přejmenovanou na Královské Vinohrady. Do roku 1875 zahrnovaly i území Žižkova, tehdy byla obec rozdělena na dvě části s názvy Královské Vinohrady I. (pozdější Žižkov) a Královské Vinohrady II., které po roce 1877, kdy byl pro Královské Vinohrady I. přijat název Žižkov, dostaly původní název Královské Vinohrady a v roce 1879 byly povýšeny na město. Tím zůstaly do roku 1922, kdy byly připojeny do tzv. Velké Prahy. Do roku 1949 byly samostatným městským obvodem Praha XII, v roce 1949 byly rozděleny mezi dva a od roku 1960 dokonce mezi pět obvodů, zároveň se jejich západní část stala centrem nového obvodu Praha 2. Od roku 1960 se jmenují pouze Vinohrady.
Náměstí Jiřího z Poděbrad (původně náměstí Krále Jiřího) se nachází v čtvrti Vinohrady, v části náležející k městské části Praha 3. Je pojmenováno po českém králi Jiřím z Poděbrad. Jeho dominantou je římskokatolický farní kostel Nejsvětějšího Srdce Páně. Rostoucí Vinohrady musely řešit již na sklonku 19. století problém nedostatku sakrálních prostor pro katolické věřící, a to záhy po dostavbě prvního farního kostela sv. Ludmily (na náměstí Míru). Provizorní řešení se našlo ve využití kaple sv. Aloise, vysvěcené koncem roku 1913, v nově vystavěné školní budově na náměstí Krále Jiřího. V roce 1919 byla vypsána architektonická soutěž, jejímž zadáním bylo kromě kostela urbanistické vyřešení náměstí. Stavba kostela byla nakonec zadána přímo slovinskému architektovi Josipu Plečnikovi a realizována za účasti jeho žáka a přítele Otto Rothmayera. V letech 1928 až 1932 tak vznikla první sakrální stavba samostatného Československa. Architekt byl inspirován kořeny křesťanství, starokřesťanskou liturgií a její symbolikou, kterou propojil s ryze českými prvky odkazujícími na dobu Karla IV. Fasáda s vystupujícími kameny symbolizuje královský hermelín, báň na vrcholu věže a jablko s křížem odkazují na Ježíše Krista jako vládce. V široké hlavní věži kostela vysoké 42 metry vyplněné unikátní rampou jsou umístěny kulaté hodiny o průměru 7,5 metru, největší v Česku. Jednolodní prostor interiéru se stěnami z neomítnutých cihel, dekorovanými zlatými křížky, je završen dřevěným kazetovým stropem. Lodi dominuje zlacená socha Ježíše Krista z lipového dřeva, dílo Damiana Pešana. Výzdobu oken s motivem Srdce Páně navrhl Karel Svolinský. V podzemí kostela se nachází krypta, k jejíž stavbě použil Plečnik zdivo vybourané při úpravě areálu Pražského hradu pro prezidenta T. G. Masaryka. V roce 2018 byl v kostele instalován nový oltář. Podle návrhu architektů Josefa Pleskota a Norberta Schmidta byl zhotoven sochařem Petrem Váňou z jednoho kusu bílého carrarského mramoru a umístěn do geometrického středu stavby. V roce 2010 byl kostel prohlášen národní kulturní památkou a uvažovalo se o jeho zařazení do nadnárodní nominace na zápis na seznam Světového dědictví UNESCO.
Dalším výrazným prvkem náměstí je fontána Sjednocená Evropa od sochaře Petra Šedivého a mohutný výdech z metra od téhož autora. Na náměstí se nachází stanice metra linky A — Jiřího z Poděbrad. Metro zde bylo plánováno Ing. Bohumilem Beladou již ve 30. letech 20. století. Na jižní straně náměstí v ulici Vinohradské, ve dvoře domu č. p. 76/78, je umístěna pozoruhodná stavba modlitebny Bratrské jednoty baptistů, postavená podle návrhu architekta Bohumíra Kozáka v roce 1921.
Náměstí Jiřího z Poděbrad je oblíbeným místem setkávání. Praha 3 zde pravidelně pořádá farmářské trhy a tradiční kulturní i příležitostné akce (Vinohradské vinobraní, Žižkovský masopust).
