Zdá se, že používáte prohlížeč, jenž nepodporuje aktuální technologie pro zobrazování obsahu na webu. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, jenž dnešní standardy splňuje.

Aktualizovat

Na vašem soukromí nám záleží

My, Městská část Praha 3, IČO 00063517, používáme soubory cookies k zajištění funkčnosti webu a s Vaším souhlasem i mj. pro zlepšení kvality našich webových stránek a jejich obsahu. Kliknutím na tlačítko „Povolit vše“ souhlasíte s využívaním cookies a předáním údajů o chování na webu.

Přeskočit na hlavní obsah

Nákladové nádraží Žižkov

Nákladové nádraží Žižkov je největší dochovanou funkcionalistickou průmyslovou stavbou v Praze a svým mimořádným rozsahem dominuje území na pomezí Žižkova a Strašnic. Areál je situován na východní straně ulice Jana Želivského na konci jednokolejné nákladní železniční trati, přípojky z Malešic, jejíž výstavbu zahájily státní dráhy v roce 1928. Žižkovské překladiště se mělo stát prvním článkem velkorysého plánu přestavby městského železničního uzlu, jehož koncepci vytvořil Ing. Miroslav Chlumecký. Pozemky budoucího nádraží o celkové rozloze 330 000 m2 ležely pod hřbetem Židovských pecí na místě velkostatku Červený dvůr, někdejší usedlosti Direktorka, a sousedního dvorce Vápenka. Jejich výhodou byla dobrá dostupnost z centra. Velkokapacitní budovy nádraží určené především pro dopravu a skladování potravin projektovali dr. Ing. Karel Caivas a Ing. arch. Vladimír Weiss. Tato mimořádná dopravní stavba se vyznačovala unikátním řešením — kombinací hlavní budovy s etážovými skladišti po obou stranách kolejiště a špičkovým technickým vybavením. Na realizaci se podílely nejvýznamnější prvorepublikové stavební firmy a průmyslové podniky. Stavební práce byly zahájeny v roce 1928, v roce 1934 bylo hotové celé kolejiště a dokončovala se administrativní budova. Pravidelný provoz byl zahájen v březnu 1936. Kapacita skladišť se brzy naplnila, v roce 1942 byla proto prodloužena, a nádraží tak získalo svou definitivní podobu. V druhé polovině 20. století však jeho dopravní význam postupně upadal a řádný provoz byl oficiálně ukončen v roce 2002, platnost povolení pro vjezd vlaků do areálu skončila v roce 2010.

V letech 2005—2013 probíhala komplikovaná jednání, na jejichž konci bylo prohlášení hlavních budov nádraží za kulturní památku v březnu 2013. Památkově chráněné objekty tvoří soubor na půdorysu písmene „U“ s dlouhou osou navazující na linii Olšanské ulice. K třípatrové administrativní budově s předsazenou fasádou pokrytou kabřincovým obkladem se po obou stranách kolejiště přimykají dvě křídla dvoupatrových skladišť. Podél přízemí vedou zastřešené rampy — z vnitřní strany vagónové, z vnější automobilové. Obě křídla jsou propojena jak v suterénu, tak ocelovými můstky nad kolejištěm. 

Vzhledem k významu nákladového nádraží pro zásobování města bylo v rámci regulačního plánu Prahy pamatováno na široké komunikace vedoucí k Žižkovu a Vinohradům. Na jejich realizaci se finančně podílela správa státních drah. Přímá spojka, ulice Olšanská, navázala na ulici Táboritskou a podél nádraží vznikla třída Jana Želivského. Byla založena v roce 1930 pod názvem Mladoňovicova a v roce 1951 přejmenována na Jana Želivského podle husitského kazatele, představitele radikálního husitského křídla a vůdčí osobnosti pražské defenestrace v roce 1419. Délka ulice je 1350 metrů a začíná na křižovatce Ohrada, odkud míří na jih, protíná eliptické Basilejské náměstí, míjí Nákladové nádraží Žižkov, prochází mezi dvěma částmi Olšanských hřbitovů a podél západní zdi Nového židovského hřbitova. Končí na křižovatce u stanice metra Želivského, kde ji ze západu na východ kříží ulice Vinohradská a přímo přes křižovatku pokračuje dále již jako ulice Votická.

Login