Zdá se, že používáte prohlížeč, jenž nepodporuje aktuální technologie pro zobrazování obsahu na webu. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, jenž dnešní standardy splňuje.

Aktualizovat

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. (Další informace)

Přeskočit na hlavní obsah

Kontrasty

Park Mahlerovy sady je místem doteků doby minulé, dochované v nenápadné části starého židovského hřbitova, a moderní technické dominanty v podobě žižkovského televizního vysílače.

Starý židovský hřbitov na Žižkově byl založen v roce 1680 jako morové pohřebiště Pražské židovské obce. Pohřbívalo se zde i v době další morové epidemie ve druhém desetiletí 18. století a pravidelně pak mezi lety 1787 až 1890. Na počátku 60. let 20. století byl hřbitov z větší části zrušen a přeměněn v park, dnešní Mahlerovy sady. V druhé polovině 80. let 20. století byla velká část hřbitova vybagrována a zničena v souvislosti s výstavbou televizního vysílače. Přestože se hřbitov nedochoval v původní podobě, je významnou umělecko-historickou památkou. Původně zde bylo pohřbeno přibližně 40 000 osob. Nejvýznamnější byl pražský vrchní rabín Ezechiel Landau, známý též jako Noda bi-Jehuda (1713—1793), a další význačné židovské osobnosti, jako byl např. Landauův žák, člen rabínského kolegia Eleazar Fleckeles (1754—1826), lékař Jonas Jeiteles (1735—1806), historik David Podiebrad (1803—1882) a další. Reprezentativní náhrobky patří prvním židovským podnikatelům Joachimu Popperovi (1721—1795), příslušníkům rodin Jerusalemů, Pribramů a Dormitzerů. Náhrobky reprezentují umění 18. a 19. století. Zachovanou část hřbitova převzalo v roce 1999 do své správy Židovské muzeum v Praze. Po nezbytných stavebních úpravách a základních restaurátorských pracích byl hřbitov v září 2001 zpřístupněn veřejnosti. V současnosti je ve správě Židovské obce v Praze. 

V 70. letech 20. století rostla potřeba výkonného vysílače rozhlasového a televizního signálu pro Prahu. Po delších debatách byla vybrána žižkovská lokalita, a tak v místě bývalého židovského hřbitova začal na konci 80. let 20. století vyrůstat televizní vysílač. Bylo vypočteno, že pro dokonalé pokrytí Prahy signálem ze Žižkova musí být anténa nejméně ve výšce 200 m nad terénem. Díky tomu se stal žižkovský vysílač jednou z pražských dominant a současně nejvyšší stavbou (216 m) ve městě. Byl postaven v letech 1985 až 1992 Inženýrskými a průmyslovými stavbami Ostrava podle návrhu architekta Václava Aulického, statika Jiřího Kozáka a Alexe Béma. Technické řešení přineslo několik novinek, a dokonce i patentů. Základová železobetonová deska o průměru 30 m a tloušťce 4 m se nalézá v hloubce 15 m pod původním povrchem. Svislá konstrukce se skládá ze tří válcových ocelových tubusů, z nichž dva vedlejší (jeden s nouzovým schodištěm, druhý se služebním výtahem) mají průměr 4,8 m a dosahují společně výšky 134 m. Hlavní tubus (se dvěma rychlovýtahy) má průměr 6,4 m a přechází do anténního nástavce sahajícího do výšky 216 m. Na tyto tubusy jsou zavěšeny tři kabiny s trojramenným půdorysem. Ve výšce 66 m se nachází panoramatická restaurace Oblaca, ve výšce 93 m vyhlídková kabina s dohledností až 100 km, nejvýše je umístěna veřejnosti nepřístupná kabina s vysílací technikou. Při rekonstrukci v letech 2011—2012 vzniklo přímo nad restaurací luxusní hotelové apartmá. Z anténního nástavce vysílají v digitálních multiplexech televizní a rozhlasové stanice. Jsou zde vysílače mobilních operátorů a také se zde měří kvalita ovzduší v Praze. V květnu 2000 bylo na pilíře umístěno deset lezoucích miminek, dílo výtvarníka Davida Černého. Věž a okolní pozemky jsou ve vlastnictví Českých radiokomunikací, které je dlouhodobě pronajaly ke komerčním účelům. Vysílač vyvolává rozporuplné názory, podle ankety uspořádané australským serverem VirtualTourist.com je žižkovský vysílač druhou nejošklivější stavbou světa.

Login