Hurá na Viktorku!
Na Žižkově se začal hrát fotbal v roce 1897. První kroužky a oddíly se zde organizovaly kolem roku 1900. Tehdy vznikl první klub s názvem Viktoria, ale záhy opět zanikl. Kroužek se stejným jménem pak v roce 1903 obnovili členové České obce sokolské Karel Pittl, Josef Friedl a Rudolf Bus. Tento rok je možné také považovat za počátek jednoho z nejstarších českých fotbalových klubů. První mužstvo se skládalo převážně ze studentů žižkovských škol. Mezi nejznámější hráče té doby patřili žáci žižkovské reálky Antonín Hušek, Rudolf Klapka a Jaroslav Mysík. Stanovy klubu byly schváleny v roce 1904, kroužek se proměnil v plnoprávný tým Sportovní klub Viktoria. V roce 1906 zaznamenal klub první významný úspěch — vítězství nad Spartou 1:0. Viktoria dlouho neměla domácí stadion. Až v roce 1909 se klubu podařilo získat pozemky bývalé cyklistické dráhy na Ohradě a v září téhož roku zde bylo slavnostně otevřeno nové hřiště. V roce 1911 se členem výboru družstva stala výrazná osobnost — Rudolf Henčl, pozdější předseda klubu. Viktorii se také podařilo poprvé porazit Slavii 1:0. V roce 1925 patřila Viktoria Žižkov k zakladatelům nejvyšší domácí profesionální fotbalové soutěže. V jejím prvním utkání remizovala s SK Libeň 4:4. Největšího úspěchu se dočkala v ročníku 1927/28, ve kterém slavila první a zatím jediný mistrovský titul. Tři roky po tomto triumfu oslavil svůj oblíbený klub Karel Poláček v románu Muži v ofsajdu. V roce 1928 bylo rozhodnuto, že hřiště na Ohradě bude zdemolováno a na jeho místě vyrostou nové byty. Místo pro nový stadion našel tým ve Starých Strašnicích na Třebešíně. Poslední velký úspěch zaznamenal klub v roce 1929, kdy se stal vicemistrem ligy a následujícího roku obsadil třetí příčku. Pak následoval pozvolný propad. Poslední tečkou za ligovým působením Viktorie Žižkov byl třetí sestup z nejvyšší fotbalové soutěže v roce 1947. Od té doby hrál klub až do roku 1993 v nižších fotbalových soutěžích. Od počátku padesátých let Viktoria Žižkov vystřídala několik názvů: Sokol Viktoria Žižkov, Sokol ČSAD Žižkov, Slavoj Praha Údržba a další. V roce 1952 část hráčů přestoupila do Avie Čakovice, většina hráčů však šla hrát do jiných oddílů, a tak klub po padesáti letech své existence v podstatě zanikl. Jeho nástupcem se stal Slavoj Žižkov, který v roce 1960 postoupil z nejnižší fotbalové soutěže do II. ligy. Teprve v roce 1965 byl klub přejmenován zpět na Viktorii Žižkov a současně získal dnešní stadion v Seifertově ulici pro 15 000 diváků. Nové travnaté hřiště bylo příslibem nových časů klubu, návrat do nejvyšší fotbalové soutěže přišel až v roce 1993. Viktoria slavila úspěchy v domácích i v evropských pohárových soutěžích, v roce 2002 měla na dosah druhý mistrovský titul. Poté přišlo opět složité období sestupů a návratů, ekonomických problémů a korupčních skandálů. Dnes je klub s více než stoletou tradicí stabilizován a připraven bojovat o návrat mezi českou fotbalovou elitu.
Na místě stadionu Viktorie Žižkov se nacházela první obecní plynárna pro Prahu a okolí, která zahájila provoz v roce 1867. Plynárna zajišťovala osvětlení Prahy. Díky spotřebitelsky zajímavým cenám začal plyn rychle pronikat i do domácností. O deset let později, když město odkoupilo smíchovskou plynárnu, došlo k propojení plynovodní sítě, které bylo vedeno rourami v Karlově mostu. Žižkovská plynárna byla několikrát modernizována a rozšiřována, dokonce zde byla postavena v roce 1884 malá pokusná elektrárna poháněná vyráběným svítiplynem. S rozvojem využití elektřiny a rostoucí konkurencí dalších plynáren význam žižkovské plynárny klesal a v roce 1926 došlo k jejímu uzavření, kdy její funkci převzala nově vystavěná plynárna v Michli. Budovy na jejím místě byly postupně zbourány a nahrazeny budovou Všeobecného penzijního ústavu s náměstím, část volného prostoru zůstala dlouhodobě nevyužita a sloužila jako místo k dobrodružným výpravám žižkovské mládeže. V poslední nezastavěné části vznikl obytně komerční komplex Viktoria Center. Před stadionem se rozprostírá Park Radost, který se svou jižní částí dotýká jedné z páteřních komunikací Žižkova, Seifertovy (kdysi Karlovy) ulice, původně starobylé olšanské silnice mířící k Olšanským hřbitovům.
