Duchovní život Žižkova
Od 14. století, kdy byla z nařízení Karla IV. osazováno vinicemi území v okruhu tří mil okolo Prahy a vznikaly viniční usedlosti, vykonával duchovní správu nad jejich obyvateli farář kostela sv. Jindřicha a sv. Kunhuty na Novém Městě pražském v Jindřišské ulici. Chronologicky nejstarší církevní stavbou na území Žižkova je proto až raně barokní kostel sv. Rocha, původně však pouze hřbitovní kaple morového hřbitova staroměstské obce na Olšanech postavená v letech 1680—1682. Až s další morovou ranou v letech 1713—1714 je spojen vznik kostela Povýšení sv. Kříže (1717—1719), při kterém byl zřízen morový hřbitov založený obcí Nového Města pražského. U kostela byla založena poustevna, maltou nahozená dřevostavba, a poustevník vykonával funkci kostelníka a zvoníka. Kostel byl vysvěcen v roce 1720. Později byl přistaven příbytek pro kněze a zřízeno pohřební bratrstvo Bolestné Panny Marie s kaplí. V roce 1757, kdy Prahu zasáhly boje sedmileté války, poničili kostel vítězní Prusové. Další ranou byly josefínské reformy, které mimo jiné přinesly zrušení poustevnictví roku 1782 a v roce 1787 pohřebního bratrstva i hřbitova. Tehdy se stal samotný kostel farním, nezávislým již na novoměstském kostele sv. Jindřicha a Kunhuty, byla k němu přistavena fara a zřízena farní osada. Farní bohoslužby zde probíhaly až do konce roku 1842, kdy byly všechny církevní úkony v kostele zastaveny v důsledku jeho špatného stavu. Farním kostelem se stal kostel sv. Rocha. Kaple Bolestné Panny Marie byla zbořena v roce 1890, na jejím místě dnes prochází Čajkovského ulice. Několikeré pokusy o záchranu chátrajícího objektu na přelomu 19. a 20. století nebyly realizovány z finančních důvodů, a proto se zachovaly jen některé původní cenné artefakty. Objekt sloužil svého času také jako skladiště, faru obývala chudina, na bývalém hřbitově vznikla zelinářská zahrada. V roce 1962 bylo zbouráno křídlo bývalé fary a sakristie kostela, které byly v havarijním stavu. Teprve v roce 1977 byla zahájena rekonstrukce, chrámová loď byla upravena na koncertní síň a k barokní stavbě byla připojena moderní přístavba s výstavní síní Atrium. Uprostřed čtvercového atria se na místě bývalé roubené studny nachází kašna v podobě mušle z dílny Jindry Vikové, Petera Orieška a Pavla Baňky. Plastika Sedící dívka je dílem Jana Bartoše. Nad vstupem do Atria na příchozí shlíží Mimino výtvarníka Davida Černého.
Když v roce 1879 začala generální oprava druhého farního kostela sv. Rocha, vyvstala potřeba důstojných náhradních prostor, protože Žižkov již měl více než 20 tisíc obyvatel, převážně katolíků. Téhož roku byl založen Spolek pro vystavění katolického chrámu v Žižkově. Základní kámen budoucího kostela sv. Prokopa na Sladkovského náměstí byl položen v říjnu 1898, slavnostní vysvěcení se konalo v roce 1903. Dalším významným katolickým kostelem je secesní kostel sv. Anny posvěcený v roce 1911. Kostel je spravovaný římskokatolickou farností u sv. Prokopa. Mimo žižkovskou katolickou duchovní správu spadá kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, který farně přísluší do Vinohrad, a kostel sv. Vojtěcha v ulici Na Balkáně, který přísluší do Karlína.
Po vzniku Československé republiky se i na Žižkově otevřel prostor pro vznik kostelů, kaplí a modliteben nekatolických církví. Své zastoupení zde mají Československá církev husitská, Českobratrská církev evangelická, Církev bratrská, Bratrská jednota baptistů, pravoslavná církev a židovská obec.
