A přišla asanace
Regulační plán Karla Hartiga z roku 1865 rozdělil území Žižkova na osm malých bloků v šachovnicovém rastru, v jehož středu bylo vytyčeno náměstí, které patří k nejstarším na Žižkově — vzniklo před rokem 1875 a bylo pojmenováno podle Jana Amose Komenského. Má obdélníkový tvar, který ohraničují čtyři ulice — z jihu Jeseniova, ze západu Českobratrská, ze severu Roháčova a z východu Blahoslavova. S přílivem obyvatel Žižkova po polovině 19. století rostl i počet dětí školou povinných a kapacity stávajících učeben byly brzy naplněny. Za této situace spolek Občanská beseda na Žižkově, v jehož čele byl Karel Hartig, dal v říjnu 1871 podnět k ustavení přípravného výboru ke zřízení školy na Žižkově. V roce 1872 se začalo stavět podle jeho plánu. Pod Hartigovým vedením byla postavena levá polovina budovy se středním rizalitem ukončeným atikou a bočním křídlem do Blahoslavovy ulice. Nad atikou byla vztyčena věžička s hodinami, do níž byl umístěn zvon s výmluvným nápisem Na oslavu sv. Václava, ochránce národa českého L. P. 1873 v roku osmém po založení Žižkova věnován první škole občany žižkovskými. Na průčelí nad vchodem byla osazena busta J. A. Komenského od žižkovského sochaře Františka Heidelberga a nápis Občanský dům. Novorenesanční dvoupatrová budova byla dostavěna do dnešní podoby v roce 1881. Plocha náměstí získala později parkovou úpravu a byla doplněna veřejnou studnou s čerpadlem. Náměstí a okolí se stalo o sto let později obětí žižkovské asanace, která probíhala v 70. a 80. letech 20. století mezi ulicemi Koněvovou a Jeseniovou, Chlumovou na západě, Prokopovou na jihozápadě a zaniklou Budovcovou na východě. V roce 1978 museli žáci školu opustit, když začala sloužit jako zázemí pro dělníky, kteří začali bourat starý Žižkov. Zbourána měla být naposled. Za její záchranu bojovali nejen Žižkováci, ale i Klub za starou Prahu a po tvrdém boji s tehdejším režimem se podařilo školu zachránit. Dnes opět slouží svému původnímu účelu, je sídlem Gymnázia a Hudební školy hlavního města Prahy. Desítky činžovních domů starého Žižkova bohužel takové štěstí neměly. Masová demolice a přestavba Žižkova měla být významným stranickým počinem a ukázkou moderního socialistického přístupu k bydlení. Jako oficiální důvody takto rozsáhlých zásahů do historické zástavby byly uváděny nízká kvalita bydlení, špatný technický stav objektů, nezavedený plyn apod. Plán na radikální a ve většině případů zbytečnou přestavbu Žižkova se nesetkal s pochopením místních obyvatel. Zejména starší občané se těžko smiřovali s odchodem ze své rodné čtvrti i její drastickou proměnou a s případným stěhováním na panelové sídliště. Proti postupujícím asanačním pracím se na sklonku 80. let postavila skupina mladých architektů, kteří formou novinových článků a letáků protestovali proti drastickému a zbytečnému ničení historicky cenné části Prahy. Na danou problematiku poukázal dokumentární film „Tvář Žižkova“, který natočili studenti FAMU v roce 1989. Po listopadové revoluci a změně režimu bourání skončilo, a tak mementem nedokončené asanace je dnes budova školy z 19. století na Komenského náměstí obklopená panelovou zástavbou.
