Zdá se, že používáte prohlížeč, jenž nepodporuje aktuální technologie pro zobrazování obsahu na webu. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, jenž dnešní standardy splňuje.

Aktualizovat

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. (Další informace)

Přeskočit na hlavní obsah

Klement Slavický

hudební skladatel

*  22. září 1910, Tovačov – † 4. září 1999, Praha

Klement Slavický, který pocházel z moravské muzikantské rodiny, patřil k těm umělcům, jejichž dílo ovlivnil moravský folklór. Nemalý vliv na něj měl jeho otec, varhaník a sbormistr, který byl žákem Leoše Janáčka na varhanické škole v Brně. Malý Klement už od dětství naplno vstřebával hudbu, která byla všude kolem něj. Není proto divu, že už od sedmi let hrával na kůru v kostele na housle.

Po profesní stránce na něj měli velký vliv také jeho učitelé, hudební pedagog Karel Boleslav Jirák a Josef Suk. Čerpal nejenom ze svého moravanství, ale i z hudby Leoše Janáčka. Inspiraci ale nacházel především v lidové písni či hře hudců. Jeho dílo patří k nejcennějším odkazům druhé poloviny 20. století.

Na pražskou konzervatoř byl přijat v roce 1927. Tady studoval skladbu, dirigování, hru na klavír a na violu. V letech 1931–33 pokračoval ve studiích na mistrovské škole u Josefa Suka a Václava Talicha. Do těchto let se datují jeho první velké skladby: Fantazie pro orchestr se sólovým klavírem (1931, absolventská práce na konzervatoři, kterou provedl s Českou filharmonií) a I. smyčcový kvartet (1932).

Po absolvování studií byl zaměstnán v rozhlase jako hudební režisér a dirigent, později jako šéfrežisér a lektor. V těchto letech vznikaly další kompozice, ve kterých jsou slyšitelné moravské ohlasy. Pro svůj postoj však musel práci v rozhlase v roce 1951 opustit. Po odmítnutí členství v komunistické straně byl vyloučen ze Svazu československých skladatelů a byl na čas izolován od hudebního života. Po příchodu sovětských vojsk zažil další vlnu nepřízně. Ocitl se na seznamu politicky nepřijatelných osob a jeho dílo bylo na delší čas vyloučeno z domácích koncertních programů. Po deset let mu nebylo přiznáno členství ve Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Počátkem roku 1989 byl navržen a schválen na titul národního umělce. Pro surové napadení pietního shromáždění k 20. výročí oběti Jana Palacha jej nepřijal. Slavický se nikdy nepropůjčil k prosazování komunistické ideologie.

S obnovenou tvůrčí i organizační energií se Klement Slavický začlenil do veřejného života i po listopadovém převratu v roce 1989. Byl zvolen předsedou Sukovy společnosti a starostou obnovené Umělecké besedy. Jeho umělecky závažné a humanistické dílo bylo opět v celém rozsahu přístupno veřejnosti.

Klement Slavický vytvořil desítky orchestrálních skladeb, skladby pro komorní soubory, klavírní skladby pro dvě a čtyři ruce, skladby pro jiné nástroje bez doprovodu, písně a sborové skladby. K nejvýznamnějším skladbám patří např. mužský dvojsbor Lidice, klavírní sonáta Zamyšlení nad životem, Sonáta přátelství k poctě Schweitzerově, IV. symfonieta k jubileu UNESCO aj.

Jeho manželkou se stala Vlasta Voborská-Slavická (1911–2004), jedna z prvních hlasatelek rozhlasové stanice Radiojournal. Voborská pocházela také z hudební rodiny, jejím otcem byl český hudební skladatel, učitel hudby, znalec a sběratel hudebních nástrojů Kamil Voborský. Manželům se pak narodil syn Milan, který se později stal profesorem a hudebním pedagogem. Živil se také jako skladatel, režisér a publicista. Zemřel jen deset let po svém otci.

Slavický dostal roku 1985 za své rozsáhlé dílo, zejména za 4. symfoniettu Pax hominibus in universo orbi zlatou medaili OSN.

Výpis všech článků

Další osobnosti v knize cti

Bez obrázku

Josef Musil

08. 10. 2002
Bez obrázku

František Skřípek

21. 11. 2003
Bez obrázku

Anna Marvanová

17. 02. 2004
Login