Zdá se, že používáte prohlížeč, jenž nepodporuje aktuální technologie pro zobrazování obsahu na webu. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, jenž dnešní standardy splňuje.

Aktualizovat

Na vašem soukromí nám záleží

My, Městská část Praha 3, IČO 00063517, používáme soubory cookies k zajištění funkčnosti webu a s Vaším souhlasem i mj. pro zlepšení kvality našich webových stránek a jejich obsahu. Kliknutím na tlačítko „Povolit vše“ souhlasíte s využívaním cookies a předáním údajů o chování na webu.

Přeskočit na hlavní obsah

Jindřich Heřkovič

legionář

* 29. ledna 1923, Sekernice – † 19. března 2012, Praha

Veterán druhé světové války, plukovník v.v., člen Republikového výboru Čs. obce legionářské a předseda Historické skupiny 1. čs. tankové brigády se narodil v židovské rodině v roce 1923 na Podkarpatské Rusi, která tehdy ještě patřila k Československé republice. Po celý život mluvil plynně jazykem jidiš.

Poté, co Československo byla připojeno k Maďarsku, skončil Heřkovič v pracovním táboře. V roce 1943 byl spolu s jinými poslán na východní frontu, kde se mu podařilo s přáteli překročit frontovou linii a vzdát se sovětským vojskům. Do tankové brigády československé armády vstoupil v lednu 1944. Vyznamenal se především v Karpatsko-dukelské operaci, v bitvě u Dukelského průsmyku. V bojích u Ostravy byl těžce raněn. Bitva o samotnou Ostravu nakonec trvala měsíc a jen sedm československých řidičů tanků mělo to štěstí dovézt svůj stroj až do Ostravy. Samopalník tanku Jindřich Heřkovič už do Ostravy nedojel. Ještě na polském území se snažil doběhnout k jinému zasaženému tanku, ze kterého se ozývali ranění. Německý ostřelovač ho zasáhl do zad. Jeho zranění byla ale natolik vážná, že nemohl pokračovat v boji.

V československé armádě byl jedním z 5000 vojáků židovského původu, kteří bojovali proti nacistickému Německu. Odhaduje se, že pouze v československé jednotce, která pod vedením Ludvíka Svobody bojovala na východní frontě, bylo, alespoň zpočátku, okolo 40 % Židů. Pouze o něco méně jich bylo mezi našimi vojáky na Západě. Židé působili rovněž mezi letci a dalšími jednotkami. Rodiče Ludvíka Heřkoviče i pět z osmi sourozenců (některé prameny uvádějí, že to bylo všech osm sourozenců), zemřeli v koncentračních táborech, on sám prošel koncentračním táborem Auschwitz. Původní domov po návratu nenašel, protože byl zničen. Odešel proto na Moravu, ke svému vojenskému útvaru do Ostravy.

Nakonec se usadil v Praze, kde studoval práva na Univerzitě Karlově. Pracoval na ministerstvu vnitra, v roce 1953 byl z politických důvodů poslán pracovat na Důl Hlubina do Ostravy a studia nedokončil. V roce 1968 emigroval na více než jeden rok do Spojených států. Po návratu pracoval v ČKD Praha.

Na Žižkov se přistěhoval s manželkou v roce 1952. Vychovali zde tři děti, na radnici oslavili stříbrnou, zlatou i diamantovou svatbu.

V roce 2010 se zúčastnil slavnostního otevření Českého centra v Tel Aviv. Otevření bylo zahájeno vernisáží výstavy Židé v boji a odboji 1939–1945. Čestnými hosty večera byli židovští veteráni bojišť II. světové války plukovník Jindřich Heřkovič, podplukovník Jiří Kafka a poručík Viktor Schwarz.

Ocenění:

  • Čs. válečný kříž
  • Čestný občan města Ostrava – 2008 (za aktivní podíl při osvobozování naší země a města Ostravy v 2. světové válce)
  • Obdržel více než dvacet armádních vyznamenání
Výpis všech článků

Další osobnosti v knize cti

Bez obrázku

František Šťastný

05. 11. 1998
Bez obrázku

Ľudovít Bodok

06. 11. 1998
Bez obrázku

Milan Knobloch

12. 11. 1998
Login