Ve Sdílně si ušijete vánoční dárky i předvánoční pohodu

Mířím do Lucemburské 32, kde vcházím do krásného prostoru. Po mé levici vidím tři šicí stroje, několik barevných nití a různé druhy látek. Ve Sdílně mě už vítá Tereza Hopjanová, která mi dnes jako naprostému začátečníkovi ukáže, jak pracovat s domácím šicím strojem, abych si mohla ušít vánoční pytlíček na dárek. Vytvořit tu můžete ale taky vánoční ozdoby nebo třeba látkový adventní kalendář. Fantazii se meze nekladou.

„Někteří návštěvníci už šít umí, ale nemají doma průmyslový stroj s overlockem. U mě si ho mohou vyzkoušet,“ vysvětluje Tereza. Dozvídám se, že za jednu sdílenou hodinu tu člověk zaplatí 170 korun. Mě jako naprostého laika ale zajímají dvouhodinové šicí kurzy, které tu Tereza vede za 1 200 korun na kufříkovém stroji a za 1 400 korun na průmyslovém stroji. „Kurzy mám velmi individuální. Lidé mi zavolají a domluvíme se na vhodném termínu nás obou, nebo si místo zarezervují přes online formulář na mém Instagramu. Mohou si taky sami rovnou vymyslet, co by si chtěli ušít,“ říká a přitom mi ukazuje, ze které látky dnes budu šít já.

Pytlíček ušiju z hrubšího materiálu s krásnými červenými vzory a přidám jemnou podšívku v čistě červené barvě. „Takový menší pytlíček, který dnes budeme dělat, je opravdu nenáročný a člověk si hlavně osahá šicí stroj,“ vysvětluje. Tereza mi trpělivě ukazuje, jak navléct nitě i jaký zvolit správný steh. Přiznávám, že bez její pomoci bych to asi vzdala.

Sešívání je nakonec mnohem větší zábava, než jsem čekala, a já už přemýšlím, kterou kamarádku bych sem s sebou vzala. „Taky chystám vánoční tvoření, na které se už můžete hlásit. Bude to určitě skvělé jak pro kamarádky, které spolu budou chtít strávit čas trochu jinak, nebo třeba pro maminky s dcerami,“ říká s radostí Tereza a doplňuje, že i když se často zdá, že je šití pouze dívčí záležitostí, chodí za ní i muži, kteří by se chtěli naučit například zkrátit džíny nebo umět alespoň základy šití.

Když si ušitý výrobek prohlížím, musím říct, že vypadá vážně hezky. Ještě, než se ale s Terezou rozloučím, dozvídám se od ní, že do Sdílny můžu někomu koupit vouchery na libovolnou částku, a pro mě to znamená jediné — voucher můžu dát rovnou jako dárek do pytlíčku. Nakonec odcházím se skvělým pocitem, nejenom že jsem zvládla ušít něco opravdu sama, ale že to nedopadlo vůbec špatně.