Zpěvák Miro Šmajda: V každé muzice se dá najít inspirace

Spousta lidí si vás pamatuje z první řady Česko Slovenské SuperStar. Chodí na vaše koncerty i fanoušci a fanynky z té doby?

Určitě ano a je opravdu hezké vidět, kolik lidí se mnou za tu dobu koncertování vyrostlo. I po letech pořád cítím jejich přízeň a moc si té dlouhodobé podpory vážím.

V soutěži jste prokázal všestrannost, když jste bravurně odzpíval jak Gottovo C'est la vie, tak třeba Welcome to the Jungle od Guns N' Roses. Co vlastně posloucháte?

Já jsem hudebně nevyhraněný, co se týče poslechu stylů. Jsem schopný poslouchat vše od Antonína Dvořáka přes bratry Nedvědy až po Rammstein nebo Justina Biebera. V každé muzice se dá najít inspirace a já nemám rád škatulkování.

Vaše tvorba prošla výraznou proměnou od popu k tvrdšímu rocku a pak zase ke zjemnění. Čím to je?

To hodně souviselo se sebeobjevováním. Definoval bych to jako přirozený vývoj. Možná je to i tím, že jsem se hlasově cítil vždycky fajn jak v rockové, tak v jemné poloze. Spolu s tím ale může přijít obava, že se člověk dostatečně nevyhraní a nedefinuje. Teď to mám rozdělené pro mě ideálně. S Walda Gangem si jedu tvorbu, kterou lidi spíš znají jako „lidovější“. Terrapie je pro mě rockový a projevem šílenější projekt. Teď navíc chystám další sólovou desku, která bude laděná do pop-rocku a cílená víc na mainstream.

Kdy bude hotová a jak zní?

Měla by vyjít na přelomu podzimu a zimy a je stylově jiná než Walda Gang nebo Terrapie. Sólovka má ve větší míře moderní pop-rockový charakter s typickou atmosférou, je víc osobní. Pokud by vás zajímaly podrobnosti, sledujte instagram.com/miro.smajda.

Měl jste v létě hodně koncertů?

Dá se říct, že jsme zavítali asi do všech krajů v rámci různých festivalů a slavností, z čehož mám radost, protože každý kraj v České republice je něčím specifický a má co nabídnout. Naposled mě neskutečně rozsekalo skvělé energické publikum v amfiteátru v Ústí nad Labem.

Kam máte namířeno v nejbližší době?

Sezona je i teď v plném proudu, což je fajn, protože zima bude zase dlouhá. (smích) V rozmezí září a října se s fanoušky uvidíme třeba v Roudnici, v Pardubicích, taky v Jindřichově Hradci a tak dál.

Zapsaly se vám některé koncerty do paměti víc než jiné?

Já nerozlišuju, jestli vystupuju pro třicetitisícový dav, nebo jestli jde o intimní unplugged pro sto lidí. Všechno má svou atmosféru jedinečnosti. Když jde o koncerty, existuje hodně míst, kam se rád vracím a mám na ně nějakou hezkou vzpomínku nebo citovou vazbu, ať už kvůli lidem, přátelům, atmosféře, nebo kvůli prostředí regionu, který mám rád.

Působíte taky jako autor a producent. Co vám dává největší svobodu?

Svobodu můžete najít ve všem, kde ji najít chcete. Záleží na chuti chtít hledat ty správné cesty.

Co je pro vás nejdůležitější při psaní nové hudby? Vyvolat v posluchači emoce, nebo snaha být autentický?

Oboje. Chci být autentický. Věřím, že pak může nastat přirozený proud emocí bez hraní si na něco. Člověk může být i v nějaké roli, třeba se prezentovat trošku jinak, než jakým způsobem funguje v soukromí. I to ale musí být autentické, jinak působí křečovitě.

Vy jste v minulosti vystupoval taky pod jménem Max Jason Mai. Proč?

To byla životní etapa, která souvisela s účinkováním v Eurovizi. Jméno Šmajda se v angličtině hodně těžce vyslovuje. Když jsem ho slyšel asi ve třech různých zkomoleninách, rozhodl jsem se vymyslet alter ego, které v angličtině vysloví jednoduše každý.

Vedle hudby se věnujete taky fotografování. Kde můžeme vidět ukázky vaší tvorby?

Moje fotky publikovaly například prominentní časopisy Playboy, Harper's Bazaar nebo Cosmopolitan. Přiznám se ale, že pro mě je asi nejdobrodružnější focení na cestách, kdy člověk kolikrát pro dobrý cvak musí riskovat nebo vychytat opravdu krátký moment, kdy nemá prostor něco a někoho aranžovat. Takže každá fotka žije svým autentickým životem, jedinečností, specifickou energií a koloritem. Hodně z mé tvorby můžete vidět na webovkách mirosmajda.com.

Fotíte taky na Trojce, kde žijete?

Ano, fotím tu moc rád. Buď podle potřeby u sebe doma v ateliéru, nebo vyběhnu ven, když cítím potřebu fotit exteriér. Tady mám na ten proces zaručeně větší klid než třeba v chaotickém centru.

Jak vnímáte zdejší atmosféru? Co vás tady inspiruje?

K Vinohradům, respektive k přelomu Vinohrad a Žižkova jsem vždycky choval velké sympatie. Miluju hlavně spojení pohody místních kavárniček kolem Jiřáku, blízkost parku, trhy… Mám rád ten klid. Na přelomu let 2012 a 2013 jsem tu pobýval u známé, protože mi vytopili můj tehdejší byt, a byla to láska na první pohled. Takže místo dávání původního bytu do pucu jsem začal hledat bydlení tady. A hned ten první byt osudově klapnul.

Takže jste tu spokojený?

Jsem, ale přeju si, ať už dokončí rekonstrukci náměstí. Chybí mi ten výhled. Ta industriální zóna teď působí trošku depresivně. To ale samozřejmě k rekonstrukcím patří. Jinak tady mám rád asi všechno. Já nejsem typ člověka, který hledá různě něco, co se mu nelíbí, a zdůrazňuje to. 

Foto: archiv Mira Šmajdy