Obřadník Dušan Anděl: Na pohřbu jsme měli i naražený sud
O Dušičkách zaplavila světýlka Olšanské hřbitovy. Jak se dnes Češi loučí se svými blízkými a co se po smrti děje s lidmi, kteří nikoho nemají?
Co pro vás Dušičky jako pro obřadníka v krematoriu znamenají?
Pro všechny, kdo pracují v pohřebnictví a na hřbitovech, a to jsou po celé republice stovky lidí, je to konec sezony a začátek příprav na zimu. Lidí chodí víc, takže všechno musí být v naprostém pořádku. Zároveň je to příležitost ukázat, co se na hřbitovech změnilo, a díky zpětné vazbě i příležitost dostat nové nápady, co zlepšit.
Jak vypadá váš běžný den?
Třeba dnes: ráno jsme zkontrolovali provoz pecí, abychom předešli technickým problémům, a pak také nachystané květiny. S kolegy jsme připravili zesnulé na obřady, které měly proběhnout. Odpoledne nás čekala kontrola z magistrátu… Když je ale obřadů víc, nedělám nic jiného, abych se nerozptyloval.
Jaká hudba zní na obřadech nejčastěji?
Z klasiky Dvořákovo Largo nebo Schumannovo Snění. Ze starší populární hudby Michal Tučný, Petr Spálený nebo motiv z Tenkrát na Západě v podání Věry Špinarové. Ale zažil jsem už úplně všechno: obřady s vojenskými poctami, big band Felixe Slováčka, rockové kapely, pankáče naživo v síni i DJ s technem. Nic už pro mě není neobvyklé.
Může být pohřeb i veselý?
Zbytek rozhovoru s obřadníkem Dušanem Andělem si můžete přečíst v listopadovém vydání Radničních novin. Ty najdete v elektronické podobě společně s ostatními vydáními na stránkách Radničních novin Prahy 3.
