Pozitivní proměna u Jiřáku by mohla být jedna z mnoha

Jiřák se kompletně po úmorné rekonstrukci otevře tento měsíc, ale část u dětského hřiště je hotova již nějakou dobu. Vozovka z nové dlažby srovnaná s chodníkem je podstatný detail. Jak přišlo jaro a restaurace a kavárny vytáhly stolky ven, podtrhlo to, jak obrovský potenciál tohle místo má. O kolik více se na těch několika metrech za jeden den vystřídá lidí užívajících si sluníčko, výhled na kostel a blízkost hřiště nebo trhů, než když to bylo parkoviště!

Lidí, kterým připadá absurdní, kolik místa by tu i nadále měla zabírat auta, přibylo, až to vedlo k písemné výzvě místních, aby se sem nevracela. A v tomhle je voleb ní rok kouzelnej: Modla „neutrální parkovací bilance“ se začala drolit a strany, které doposud vždy a všude hledaly, na který kousek chodníku by se ještě dalo nakreslit modrou čáru, teď vycházejí lidem vstříc.

Roky se v koalici marně snažíme prosadit, abychom na Praze 3 mohli mít „parklety“; tedy neformální za hrádky namísto jednoho nebo dvou parkovacích stání tam, kde to dává smysl — u restaurací, kaváren, škol apod. Posezení pak nepřekáží na chodnících, které jsou mnohdy už nepříjemně úzké právě kvůli parková ní. Známe je z Paříže (terrasses estivales), Barcelony, Milána, Vídně nebo Rigy a je to podobné — když člověk vidí, kolik lidí to využije, těžko se hledají argumenty pro to, aby tam místo toho celý den stálo jedno auto. Přeju si, aby se mentální bariéry, které brání tomu, aby se do mnoha ulic Prahy 3 dostalo víc života, pestrosti a zeleně, podařilo prolomit tak, jako se to zničehonic podařilo na Jiřáku.