Pomoc Ukrajině jako sdílená odpovědnost

Jediné, co je ve všem válečném neštěstí povzbuzující, je obrovská vlna solidarity a chuti pomáhat. Množství uprchlíků je enormní a Praha 3 musí nést svůj díl odpovědnosti. Znamená to pro nás obrovskou výzvu. Děti potřebují do školky či do školy, matky potřebují najít práci odpovídající jejich kvalifikaci a všichni potřebují překonat jazykovou bariéru. A hlavně bydlet. Hromadné ubytování v tělocvičnách či modulární bydlení je tou poslední, nouzovou variantou. Obce to samy zvládnout nemohou a potřebujeme pomoc státu, hlavně dostatečné finanční pobídky pro hotely a lidi ochotné se na delší dobu uskrovnit a nabídnout místo u sebe doma. Svojí bytovou politikou by měla reagovat i Praha 3. Rodiny s dětmi nemohou zůstat dlouhodobě v tělocvičnách, ubytovnách a přeplněných bytech. Za poslední roky se nám podařilo zrychlit rekonstrukce volných obecních bytů. Ročně jich opravíme a pronajmeme kolem stovky. Část v režimu podporovaného bydlení a část komerčně v aukcích. Teď je čas komerční pronájmy zastavit. Kritérium zisku nemůže být v téhle situaci rozhodující a obecní byty mají sloužit potřebným. Politiku podporovaného bydlení jsme od začátku volebního období zaměřili na pomoc dětem. Žádné dítě si nezaslouží vyrůstat na ubytovně. Za poslední dva roky jsme z nevyhovujícího bydlení pomohli 58 dětem, z toho bylo 45 dětí samoživitelek. Ukrajinské děti si zaslouží podporu stejnou jako ty české. Otázka pomoci lidem prchajícím před válkou nestojí v rovině „my, nebo oni“. Pomoc těm nejohroženějším se totiž dlouhodobě vyplatí. Proto přeji nám všem, aby solidarita a chuť pomáhat nevyprchala.