Obecní byty mají sloužit lidem v nouzi, ne spekulacím

Tento text píšu jen pár dní po zveřejnění informace, že jedním ze „starousedlíků“ (jak se na radnici říká lidem, kteří se za éry ODS dostali k nevypověditelným nájmům v obecních bytech) je i Tünde Bartha — vedoucí Úřadu vlády, pravá ruka premiéra Babiše, majitelka několika nemovitostí. Za 70metrový byt platí Praze 3 nájem 11 000 Kč, ještě před naším nástupem na radnici to bylo neuvěřitelných 6 600 Kč.

Otázky novinářů Bartha označila za „strašně nefér“ a uvedla, že v bytě bydlí někdo úplně jiný. Tím přiznala porušování smlouvy a já pevně věřím, že v době, kdy čtete tyto řádky, již vedení radnice schválilo výpověď z nájmu. Kauza ale připomíná, jak některé prominentní figury uvažují o veřejném majetku jako o něčem, co tu je proto, aby se obohatili.

Krize dostupnosti bydlení (nejhorší v EU) je téma bez snadných řešení, ale to nic nemění na tom, že je to jeden z největších problémů současnosti a každá vláda by se jí měla věnovat s naprostou prioritou. Z výroků nejen paní Barthy ale vidíme, že svá privilegia ani nevnímá. Opravdu těžko očekávat, že lidé s podobným mindsetem budou řešit, že v Praze je přes 100 000 domácností ohrožených bytovou nouzí.

Nejhorší je, že každá taková kauza poškozuje naši bytovou politiku, která předchází pádu lidí na dno a je dnes naopak bohužel stále více potřeba. Za posledních sedm let jsme tu našli bydlení 179 rodinám či jednotlivcům urgentně ohroženým ztrátou bydlení. Z nevyhovujícího prostředí ubytoven apod. se podařilo dostat více než 180 dětí. Lidí v nouzi je hodně, bytů málo. Mohlo by jich být více, kdyby lidé jako paní Bartha nezneužívali systém.