Nový rok, staré výzvy: Nenechme si vnutit strach ani rozdělení

Přehoupnutí kalendáře v sobě nese vždy kus očekávání. Přejeme si klid a zdraví. Je ale potřeba nalít si čistého vína — pouhá změna letopočtu svět nezmění. Staré a tvrdé výzvy s námi překročily práh roku a nemá smysl před nimi alibisticky zavírat oči.

Tou nejtemnější je stále trvající agrese na východě. Zatímco my na Žižkově či Vinohradech řešíme, zda se vyvezly popelnice nebo kde večer zaparkovat — což jsou jistě legitimní starosti, které jako radnice řešit musíme —, jen pár set kilometrů odtud lidé v zákopech nenasazují „jen“ svůj komfort, ale životy. Ukrajina čelí válce fyzické a brutální. My však nesmíme podléhat nebezpečné iluzi, že nás se to netýká. Rusko s námi totiž válčí také. Jen místo raket používá lež, strach a manipulaci.

Jde o válku hybridní. Zneužívá naši demokracii proti nám samým. Jejím cílem není obsadit území tanky, ale obsadit naše mysli nedůvěrou. Chtějí nás rozdělit. Chtějí, abychom se hádali soused se sousedem, abychom ztratili orientaci v tom, co je pravda, a rezignovali na obranu hodnot.

Můj vzkaz je však, navzdory vážnosti situace, optimistický. Máme to ve svých rukou. Naší největší zbraní proti moci, která nás chce podrobit, je lidská sounáležitost a kritické myšlení. Jsme svobodná společnost a tu nelze porazit zvenčí, pokud se neporazí sama zevnitř lhostejností.

Přeji nám všem do roku 2026 nejen zdraví, ale především rovnou páteř a chladnou hlavu. Nenechme se otrávit nenávistí. Držme při sobě. Pokud zůstaneme jednotní, žádná hrozba nás nezlomí.

Šťastný a svobodný nový rok.