Dopis budoucím generacím

Snad nebudu moc osobní, když řeknu, že jsem se před pár týdny stal poprvé otcem. S každým dnem tak vidím Trojku o něco víc jinak. Co bylo dřív prioritou, se zdá být nedůležité a jiné věci zas vidím ve zcela novém světle. Dovolte mi tedy tento text pojmout trochu jinak než obvykle. A vlastně to je nejvíc úkol pro mě a kolegy a kolegyně, se kterými se na radnici snažíme předat to všechno okolo nás v lepším stavu, než jsme to před pár lety dostali do rukou:

„Milý Ctirádku, vítám tě tady na světě. Doufám, že ti ho nachystáme a udržíme takový, abys měl co nejhezčí a nejbezpečnější život. Doufám, že až jednou budeš jezdit s kočárkem ty, tak jako já nyní, nebudeš se muset na rohu Viklefovy bát, že vás na přechodu srazí auto, protože tam není dobře vidět. Že na chodníku nebudou parkovat dodávky a koloběžky a taky ubyde aspoň pár vysokých patníků. Snad na tebe budou všichni ve školce hodní a budeš tam spokojený. A ve škole se z tebe stane chytrý a pro život připravený malý človíček.

Snad se v létě neupečeš, když půjdeš z Pražačky na vítkovskou cyklostezku, protože tě ochladí co nejvíc stromů. A když bude lejt, tak tě nic neostříkne vodou, která se v průtrži mračen nevešla do kanalizace.

Až budeš mít jednou třeba taky někoho rád tak jako já maminku, modlím se, že neutratíte za nájem v prvním společném bytě půlku platu a budete klidní, protože vás tam majitel nechá bydlet se smlouvou delší než jen na rok. A že pořád bude tady na Trojce dost míst, kam se dá jít na malinovku nebo Kofolu za 40 korun a bude tam hrát punk.“

Tak vyhrnout rukávy a zpět do práce.