Dýchací masky nasazené, vyrážíme do tmy

Je úterý 14. října 9.55 ráno a já stojím před polorozpadlou budovou kdysi tanečního klubu z devadesátých let, dříve luxusních městských lázní. Před domem mě vyzvedává tiskový mluvčí Hasičského záchranného sboru ČR poručík Vojtěch Rotschedl a vede mě dovnitř. Ve vstupní místnosti už stojí nadpraporčík Josef Jelínek, který připravil sklepní prostory pro zásahový výcvik hasičů ze stanice Sokolská. Jednotka je na cestě, a tak využívám chvíli k prohlídce místa, kde proběhne simulace požárního útoku.

Na schodech se mi kolem nohou valí umělý kouř. Po pár krocích nevidím ani ruku před očima, a tak se raději vracím. „Naši kluci budou mít za úkol prozkoumat klub, kde vypukl požár. Nevíme, kde hoří a zda uvnitř někdo nezůstal. Musí najít ohniska požáru označená světelnými body a prověřit přítomnost osob. Prostor je jako bludiště, ideální pro realistický výcvik,“ vysvětluje velitel zásahu Jelínek, který po příchodu předává instrukce jednotce.

Na místě je sedm mužů. Velitel družstva rozděluje úkoly a upozorňuje na bezpečnost. O půl jedenácté jsou první tři hasiči připravení, kontrolují si masky a vyrážejí. Dva postupují vpřed, třetí za nimi odvíjí hadici, která slouží k hašení i orientaci při návratu. Dvojice hlásí přes vysílačku, kolik vzduchu jim zbývá — při spotřebě třetiny vzduchu se musí vrátit.

Po deseti minutách se první skupina vrací a střídá ji další. Mezi muži probíhá rychlá výměna informací o terénu. Po půl hodině hasiči lokalizují „oheň“, o dvacet minut později naleznou „osobu“ — figurínu, a jejím vyproštěním výcvik končí. Velitelé se s jednotkou vracejí do sklepa zhodnotit průběh.

Natrénované postupy hasiči uplatňují při skutečných zásazích. „Snažíme se, aby výcviky měly co nejmenší dopad na obyvatele. Jsou ale nezbytné, proto děkujeme městské části za možnost využít budovu v Husitské,“ uzavírá poručík Rotschedl.