Andělé ze Žižkova plnili vánoční přání

Cílem projektu Andělé ze Žižkova bylo shromáždit drobné dárky pro lidi, kteří jsou osamělí nebo mají hmotnou nouzi. „Sbírky se zúčastnilo zhruba 60 obyvatel Žižkova a Vinohrad a jejím výsledkem bylo víc než 40 splněných přání. Všem moc děkujeme za ochotu zapojit se a udělat něco pro druhé. Díky vám mají lidé v těžké situaci pocit, že na ně někdo myslí a že na to nejsou sami,“ říká vedoucí infocentra Eva Slezáková.

K nejčastějším přáním patřilo oblečení, především rukavice, ponožky, tepláky, bačkory — anebo kostkovaná šála, o kterou stála devětasedmdesátiletá Eva. Ta bydlela téměř celý život na Vinohradech, teď pobývá v místním domově pro seniory v Habrové ulici.

Jedenasedmdesátiletý Miloslav pracoval na Žižkově jako kriminalista. Před časem prodělal vážnou nemoc, takže nemůže verbálně komunikovat a s personálem domova se dorozumívá beze slov. Pod stromeček si přál dezert tiramisu. I mezi dalšími požadavky na jídlo byly sladkosti, hlavně vánoční cukroví, čokoláda a sušenky. Dvaadevadesátiletá Božena, která je upoutaná na lůžko, zase zmínila, že ji nic nepotěší víc než croissanty.

Osmapadesátiletý Petr žije v domově čtvrtým rokem. Po cévní mozkové příhodě nemůže dobře mluvit, a tak je pro něj obtížné účastnit se skupinových aktivit. Z jeho rodiny nezůstal už na živu nikdo, kdo by se o něj postaral nebo ho navštěvoval. Cítí se proto sám. Radost mu udělalo aspoň to, že dostal kosmetický balíček s vodou po holení.

Žižkovští andělé vyhověli i několika knižním přáním. Řada z nich se týkala harlekýnek a oddechové četby. Konkrétní titul uvedla například devětaosmdesátiletá Zdeňka, která pracovala jako ředitelka zdejší základní školy. Pod stromečkem chtěla najít knížku Nejšťastnější muž na Zemi, v níž autor Eddie Jaku popisuje svůj pobyt v koncentračním táboře Osvětim.

Pětaosmdesátiletá Jiřina dlouhá léta pečovala o partnera na invalidním vozíku. Jejím jediným společníkem je teď kocourek Míša. Před časem ho sice musela z finančních důvodů svěřit známým, po třech týdnech si ho ale vzala zpátky, oba se totiž odloučením trápili. Moc jí pomohlo, že pro svého kočičího kamaráda dostala masové kapsičky. „Ani se nezmůžu na slovo, jak moc jsem dojatá. Míša a hlavně já vám ze srdce děkujeme,“ vzkazuje Jiřina.

Šestasedmdesátiletá Marie a dvaaosmdesátiletá Danuše se obě cítí osamělé a před loňskými Vánoci se shodly na tom, že by je nejvíc potěšily plyšové hračky. Rodinu ani přátele, s nimiž by se potkávala, nemá ani dvaaosmdesátiletá Milena. Protože miluje přírodu, ale je málo pohyblivá, zatoužila po někom, kdo by ji doprovodil při návštěvě lesa. Dvaadevadesátiletá Ludmila kvůli tomu, že už nemá sílu udržet běžné nádobí, stála o sadu lehkých porcelánových hrnečků na čaj.

Mezi obdarovanými bylo taky pět rodin samoživitelů. Nina, Nagma a Valerie žádaly pro své děti zimní oblečení nebo boty. Petr ztratil bydlení, a tak měl zájem o vybavení do nové domácnosti, třeba o mikrovlnnou troubu nebo ložní prádlo. Jeho čtyřletá dcera chtěla modelínu. Ve složité životní situaci je momentálně taky Naďa. Pro patnáctiletého syna si přála teplákovou soupravu, pro dceru, která při vážné dopravní nehodě přišla o část nohy, kosmetickou sadu. „Jako maminka dvou malých dětí jsem ráda aspoň trošku pomohla ženám, které na tom nejsou dobře a právě teď pomoc hodně potřebují. Nikdy nevíme, v jaké situaci se kdokoli z nás může ocitnout,“ říká Hana Hradecká, která se k vánoční výzvě připojila.

Část sbírky předal obyvatelům pečovatelského domu v Roháčově ulici a v ošetřovatelském domově v Habrové starosta Michal Vronský. Ostatní dárky doručili v prosinci opuštěným seniorům a samoživitelům sociální pracovníci.