Vrch Žižkov (Vítkov)

Protáhlý hřbet tvoří přirozenou severní hranici Žižkova. Roku 1348 je poprvé v písemných pramenech zmíněn název Vítkov podle Vítka z Hory, pražského konšela (1350–1357). Původní název byl na počest vítězství Žižkova vojska nad vojskem krále Zikmunda 14. července 1420 později nahrazován názvy Žižkov či Žižkaperk. Na jižním svahu rostly vinice, avšak po jejich poničení během třicetileté války i dalších válečných událostí byly většinou přeměněny na zahrady. Na konci 18.století byl na vrchu vystavěn vyhlídkový altán šestibokého půdorysu s vystupujícím přístupovým schodištěm, v 80. letech 19. století počala úprava vrchu na městský sad. Mezi obyvateli Žižkova bylo velmi oblí­bené zde trávit letní dny při posezeních na trávnících. Městské zastu­pitelstvo podalo roku 1902 návrh na zřízení nové verandy v hostinské zahradě pod Vítkovem.

Městský park skýtal lepší možnosti než poněkud přelidněný Vrch sv.Kříže. Hlavní přístup na „Vrch“, jak se Vítkovu běžně říkalo, byl z Žiž­kova náměstí (dnes Tachovského).

Roku 1913 byla vypsána ideová soutěž na pomník Jana Žižky z Trocnova na Vítkově a zároveň celou úpravu temene hory včetně stavby budoucího památníku. Uděleny byly tři druhé ceny: dvojici Jan Štursa a Jan Kotěra, Františku Bílkovi a nakonec dvojici Vojtěch Sapík – Čeněk Vořech. Třetí cenu získal návrh Ladislava Kofránka a Vladimíra Fultnera.

Základní kámen k pomníku Jana Žižky poklepal 28. června 1920 Tomáš Garrigue Masaryk. Teprve roku 1931 byl vyzván sochař Bohumil Kafka, aby vytvořil Žižkův jezdecký pomník, osazený, mj. vzhledem k válečným událostem, až roku 1950.