Starý židovský hřbitov

Na severní straně dnešních Mahlerových sadů se do­chovala část Starého židovského hřbitova. Židovská obec byla na Žižkově ustavena roku 1893. V květnu 1894 bylo městskou radou Hynku Aloisi Če­řovskému vydáno stavební povolení ke stavbě domu na Karlově třídě 38 (dnešní Seifertova), stavitelem byl Josef Filipovský. Ještě před započetím stavby uzav-řel stavitel dohodu s židovskou obcí na Žižkově, která jej požádala o „zřízení prostranné místnosti ke konání bohoslužeb v prvním poschodí“. Modlitebna tak byla od samého počátku součástí stavebního plánu domu. První nájemní smlouva je datována 9. prosince 1894 na dobu deseti let. Součástí synagogy byl byt pro sy­nagogálního sluhu, šamesa, a menší prostor tzv. zimní modlitebny. Židovská modlitebna zůstala náboženské obci až do druhé světové války.

Nájemní poměr v modlitebně židovské obce skončil 31. prosince 1949. Původně již v září 1906 se ustavil Spolek pro zbudování synagogy náboženské obce is­raelitské v Žižkově, ale svou činnost nuceně ukončil v červnu 1948. Sen o stavbě vlastní synagogy na Žiž­kově selhal.

Židovskou komunitu připomínají na Žižkově hned dva židovské hřbitovy, z nichž ten novější je zároveň nej­větším svého druhu na území České republiky. Starý židovský hřbitov ve Fibichově ulici byl založen v roce 1680 jako morové pohřebiště pražské židovské obce, svému účelu však sloužil až do roku 1890. Celkem zde odpočívá na 40 tisíc osob. Původní rozloha hřbi­tova byla oproti té současné větší, zasahoval i do míst dnešních Mahlerových sadů. Zčásti byl poničen během výstavby žižkovského vysílače v letech 1985 až 1992. Zachovanou část převzalo do péče Židovské muzeum v Praze v roce 1999, zpřístupněn veřejnosti byl v roce 2001, v současnosti jej spravuje Židovská obec v Praze. Lze zde najít náhrobky z období baroka, v empírovém stylu i kameny či stély zdobené v histo­rizujících stylech. Nejnavštěvovanějším hrobem je hrob pražského vrchního rabína Ezechiela Landaua (Noda bi-Jehuda) žijícího v letech 1713 až 1793.

Na Starém židovském hřbitově v Mahlerových sadech bylo pohřbívání ukončeno v roce 1890 a současně s tím se slavnostně otevřel Nový žižkovský židovský hřbitov na Olšanských hřbitovech. Autorem komplexu nového hřbitova byl Bedřich Münzberger, mj. autor Průmyslového paláce na Výstavišti. Ve 20. letech byl hřbitov rozšířen a ve 30. letech přibyl urnový hřbitov s vlastní obřadní síní ve funkcionalistickém stylu z let 1932–1933, kterou projektoval L. Ehrmann, autor pře­stavby smíchovské synagogy. Dnes se jedná o největší židovský hřbitov na území ČR s rozlohou 101 430 m2, od roku 1958 je navíc chráněn jako kulturní památka. První obřadní síň byla postavena v novorenesančním stylu v letech 1891–1893, za ní vzápětí vznikla budova „bet tahara“ (dům očisty pro pohřební účely) s márnicí v novoklasicistním stylu. Při východním průčelí síně je umístěn „kijor“ (umyvadlo) na mytí rukou při od­chodu ze hřbitova, který byl zřízen spolu s vodovodem v roce 1935. Nový židovský hřbitov sloužil v první řadě jako pohřebiště pražské židovské obce v Josefově, ale stal se také hlavním hřbitovem pro souvěrce z druhé největší židovské obce na Vinohradech a ži­dovských obcí ze Žižkova, Karlína, Michle, Nuslí, Bra­níka aj. Na hřbitově odpočívají Franz Kafka, Max Brod, Arnošt Lustig, Jiří Orten, Ota Pavel a mnozí další. Na­jdeme zde však i pomník padlým židovským vojákům za první světové války zřízený v roce 1927. Počátkem 20. století bylo na hřbitově vybudováno mnoho umě­lecky cenných náhrobků, jejichž autory byli sochaři a architekti – Jan Kotěra, jeho žák Paul Albert Ko­petzky, Antonín Balšánek, Josef Zasch nebo Leopold Ehrmann.