Zdá se, že používáte prohlížeč, jenž nepodporuje aktuální technologie pro zobrazování obsahu na webu. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, jenž dnešní standardy splňuje.

Aktualizovat

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. (Další informace)

Přeskočit na hlavní obsah

Prokopovo náměstí

Jedno z tradičních center obchodního a společenského dění nese svůj název již od roku 1872. Po mnoho desetiletí zde fungovalo tržiště. Dle vzpomínek sem chodil nakupovat i Jaroslav Hašek, který na Žižkově bydel po první světové válce. Trhovci ho údajně rádi viděli, prý kupoval i nahnilou zeleninu. V domě U Prokopa Velikého, vystavěném roku 1876 Karlem Hartigem pro potřeby Občanské záložny, sídlil až do roku 1890 i žižkovský obecní úřad. Úplně první sídlo radnice bylo však ve Vítkově ulici čp. 554 (dnes ul. Pod Vítkovem). Na Prokopově náměstí v domě U Tří korunek působil od roku 1872 i první žižkovský poštovní úřad. Na náměstí č. 4 měla sídlo i jedna z nejstarších hudebních škol – Škola L. Bubeníčkové. Dnes stojí ve středu náměstí jezdecká socha od Karla Nepraše připomínající osobnost Jaroslava Haška.

První známý počin k vystavění pomníku vojevůdce Jana Žižky na Žiž­kově inicioval Karel Hartig v roce 1872. Podle denního tisku měl pomník navržený F. Heidelbergem vypadat následovně: na Prokopově nám. bude téměř čtyřmetrový podstavec se sochou válečníka v nad­životní velikosti (asi 2,5 m) z nehvizdského pískovce. Žižka v plné zbroji by s palcátem v pravici ukazoval směrem k Vítkovu.
Sádrový model sochy byl hotov a slavnostně prezentován 6. března 1875 ve spolkové místnosti Občanské besedy v hostinci U Prokopa Velkého (čp. 220). Základní kámen však nikdy položen nebyl a Heidel­bergova socha uplatnění nenalezla.

Jaroslav Hašek
Spisovatel Hašek (1883–1923) se krátce po maturitě seznámil s českými anarchisty a začal vést bohémský život. Jeho aktivity vedly v roce 1911 k za­ložení anarchistické Strany mírného pokroku v mezích zákona. Tuto příslušnost k pravici však roku 1918 vyměnil za členství v levicové Československé so­ciálně demokratické straně dělnické, čemuž předcházela jeho spolupráce s bolševiky po převratu v Rusku roku 1917. Když se roku 1920 vrátil Hašek do Prahy, dočasný azyl našel na Žižkově v bytě Franty Sauera v Jeronýmově ulici. Potuloval se po pražských hospůdkách, kde psal své povídky. Krátce nato odjel do Lipnice nad Sázavou, kde psal Osudy dobrého vojáka Švejka. Jeho odjezd z Prahy byl uspíšen i skutečností, že si v důsledku nestálosti po­litických postojů a zejména dřívější spoluprací s ruskými bolševiky znepřátelil kde koho. Zůstal v Praze sám, dokonce často nevítán.

Spisovatel a legionářský generál Rudolf Medek bojující proti bolševikům ho při pozdějším setkání v Praze oslovil: „Hašku, kdybychom tě byli chytili, byl bych tě nechal zastřelit.“ Básník Karel Toman mu jako vlastizrádci dokonce odmítl podat ruku při setkání ve vinárně U Petříků a bás­ník S. K. Neumann ho ozna­čil za zrádce proletářské re­voluce. Hašek zemřel v Lipnici v lednu roku 1923. Haškovou oblíbenou byla hospůdka U Kamenáče, kterou roku 1921 v Husově ulici naproti Baťovi otevřel kumpán J. Haška, hospodský Karel Šnor.

Franta Sauer
Hašek měl přítele, sympatického šprýmaře a svérázného buřiče Frantu Sauera (1882–1947, vl. jménem František Kysela). Narodil se na Žižkově v Dalimilově ulici, byl svůj, nebál se říkat své názory nahlas ani vyjadřovat své pocity. Jeho paměti v knize Franta Habán ze Žižkova líčí „porevoluční“ dění především na Žižkově, nechybějí ani kapitoly o znovusetkání s Haškem nebo o prvním vydání Švejka, jehož žižkovským nakladatelem se stal Sauerův strýc. Humor v tomto románu přechází až ve společenskou satiru – a právě to ho spojovalo s podobně „nezbedným“ Haškem.

Mariánský sloup
Těsně po převratu, 3. listopadu 1918, byl pod vedením Franty Sauera stržen mariánský sloup na Staroměstském náměstí, žižkovskými anarchisty chápán jako symbol habsburské poroby. Bourali ho žižkovští hasiči a tamější aktivisté. Byl to další výraz „svébytnosti“ Žižkova a jeho obyvatel. „Jsem toho názoru, že je to škandál, necháváme-li tento sloup hanby v době revoluce klidně stát, bylo by dobře, když je nás zde taková masa, ten sloup odstranit.“ Nikdy nešlo o ničení křesťanského symbolu – Panny Marie: „…co by se jí stalo? Položíme ji vopatrně na zem a ještě na to místo, co si lehne, nasypeme hromádku písku, aby byla na měkkém…“ (F. Sauer, Franta Habán ze Žižkova)

Login