Karlova třída (dnes Seifertova) a Sladkovského náměstí

Jedna za dvou hlavních žižkovských ulic nesla od roku 1875 jméno podle Karla IV. Nový název nahradil přirozené označování silnice „do Olšan“, případně dle směru k hřbitovům Umrlčí cesta. Probíhá vzhůru od křižovatky U Bulhara přes Sladkovského náměstí dále k Olšanům. Za kolmou ulicí Lipanskou se její název mění na Táboritskou. Současný název připomíná žižkovské dětství a mládí významného literáta Jaro­slava Seiferta, jehož memoáry Všechny krásy světa přinášejí barvité vylíčení života mnohých Žižkovanů.

Na relativně stísněném prostoru Sladkovského náměstí nalezneme dvě významné stavby – novorenesanční budovu původně reálného gym­názia, první střední školy na Žižkově z let 1898–1899 dle projektu ar­chitekta Jindřicha Motejla, a největší žižkovský kostel, jímž je trojlodní novogotický chrám sv. Prokopa od architektů Josefa Mockera a Fran­tiška Mikše. Dokončen byl roku 1903 a tvoří dominantu širokého okolí. Ve vzpomínkách obyvatel Žižkova ovšem vystupuje skrytý prostor mezi kostelem a školou jako místo velmi příhodné pro činnosti příliš ne­související s kultivováním ducha – „Poj za kostel“ byla totiž oblíbená výz-va rvačkychtivých výrostků. Zaznívala údajně zhusta i při tanečních lek-cích pro mládež, které se tradičně pořádaly v sále blízkého hotelu Tichý.