Zdá se, že používáte prohlížeč, jenž nepodporuje aktuální technologie pro zobrazování obsahu na webu. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, jenž dnešní standardy splňuje.

Aktualizovat

Můžeme pracovat s cookies,
ať víme, jak to na našem webu žije?

Přeskočit na hlavní obsah

Bořivojova ulice

Dnešní poměrně dlouhá ulice probíhající s pravoúhlým zalo­mením od Rajské zahrady až k Lucemburské ulici zahrnuje vedle původní Bořivojovy i někdejší ulici Riegrovu. K jejich sloučení došlo roku 1947. K významným stavbám původní Bořivojovy ulice patřil Národní dům na Žižkově (čp. 1216) z let 1910–1911. Disponoval restaurací, kavárnou, tanečním sálem i hotelovými pokoji. Po svém otevření sloužil spolko­vému životu, tanečním zábavám a dalším společenským akcím. V jeho prostorách fungovala i obchodní škola. V do­bách socialismu se stal pouhým lidovým pohostinským zaří­zením, v současné době však došlo k obnovení jeho reprezentativní restaurační i hotelové funkce.

V původně Riegrově ulici čp. 816 se narodil 23. září 1901 bás­ník Jaroslav Seifert, což připomíná od roku 2001 pamětní deska na domě. Jeho stěžejním dílem pojednávajícím o Žiž­kově jsou jeho vzpomínky na dětství a mládí – Všecky krásy světa. „Všelicos jsem zažil, než mi začal být Olšanský rybník nad Středozemní moře, než zvítězila Rajská zahrada nad Bouloňským lesem a Židovské pece mě začaly přitahovat víc než Mont Blanc; než jsem poznal, v čem je krása země, ve které žiji, a města, které je mým domovem a které bych nevyměnil za všechny krásy a senzace světa.“ Ve svých vzpomínkách při­rovnává žižkovskou atmosféru k Paříži, to když popisuje žiž­kovské besedy na ulicích, kdy si lidé vynesli ven stoličky a židle, na kterých posedávali a bavili se mezi sebou, třeba i přes ulici – prostší podoba pařížských bulvárů. J. Seifert se v mládí, jako účastník dělnických schůzí a protestních po­chodů, soustředil na proletářskou poezii. Své sbírky Hvězdy nad Rajskou zahradou nebo Město v slzách věnoval rovněž Žižkovu.

Login