Domácí mazlíčci na Trojce: bydlíme se psy i krajtami

Pandemie podpořila oblibu domácích zvířat i na Praze 3. V městských bytech tu lidé chovají kromě psů a koček třeba hady, krysy nebo slepice.

Mít společníka a kamaráda, splnit dětem sen a zároveň je naučit starat se o živého tvora, to jsou obvyklé důvody, proč si pořizujeme domácí zvířata. V době, kdy většina rodin tráví víc času doma, uvažují o koupi domácího mazlíčka pro sebe nebo pro své blízké i ti, které to dříve nenapadlo. Že pandemie podpořila zájem o domácí zvířata, potvrzují i lokální prodejci chovatelských potřeb. Mnoho lidí si ale podle nich neuvědomuje, že po skončení krize už nebudou tolik doma, a měli by zvážit, zda bude v jejich silách se o zvíře dál postarat. Zájemci o psa nebo kočku také často podceňují finanční stránku takového rozhodnutí, takže skutečné výdaje za krmivo, příslušenství a veterinární péči je pak nepříjemně překvapí.

Levnější variantou může být třeba drobný hlodavec, želva nebo ještěr. Oblíbené jsou činčily, osmáci, agamy nebo gekončíci. Roste ale také zájem o chov veverek a šneků. „Šnek je jedno z nejlevnějších domácích zvířat,“ potvrzuje Tomáš Protiva ze šnečí prodejny Landsnails v Jeseniově ulici. „Stačí mu plastová krabice a zdroj vápníku, kterým je například sépiová kost.“ Mít doma šneka jako kamaráda se stává populární hlavně mezi dětmi. Rodiče potěší, že nemusí po takovém zvířeti uklízet, řešit hlídání během dovolené a platit za veterinární vyšetření.

frýdeckáNa Praze 3 se ale najdou i méně obvyklí domácí mazlíčci. „Jezdím na jednu farmu, kde mají drůbež. Tohle kuřátko chtěla slepice napadnout, tak jsem se rozhodla, že ho zachráním, a odvezla jsem si ho před pár lety do bytu na Vinohradech,“ vypráví Ivana Frýdecká. Její slepice teď žije na malém dvorku u domu. „Rodina mi nejprve řekla, že jsem blázen. Ale už si na ni zvykli, je to člen domácnosti,“ říká Ivana, která má radost i z reakcí okolí: „My jsme barák dobrých lidí, sousedy to baví.“

Ještě odvážněji se k domácímu chovu slepice staví Ondřej Chalupa, který si svou opeřenou společnici bere i do kanceláře. „Mám ji stále při sobě, protože je to zvíře se silně vyvinutým sociálním chováním a samotu od malička špatně snáší,“ vysvětluje chovatel. Do přenosné klece ji zavírá pouze při přesunech, jinak má slepice relativní svobodu pohybu. V práci na něj čeká sedící na akváriu s kočkolitem, doma je zcela na volno. Ondřej si už zvykl na častý úklid trusu, slepici chodit na záchod zkrátka nenaučíte. Na druhou stranu ho neustále překvapuje praktická stránka chovu: „Stačí k tomu minimální životní prostor, žere to prakticky cokoliv, klade to jedlá vejce… Prostě super.“ Zároveň s úsměvem dodává, že slepice není moc mazlivá.

Marcela Wejvodová si naproti tomu své dva miláčky — Huga a Páju — ke kontaktnímu chování vycvičila. Nebyla to ovšem žádná samozřejmost. Krysy africké, které mohou dorůst až do velikosti kočky, jsou totiž na lidský kontakt citlivé, a pokud je nezačnete v prvních týdnech života ručně přikrmovat, už z nich žádný mazlík nebude. „Když vás kousne tahle krysa, není to jak od potkana, ale většinou na šití do nemocnice,“ přiznává Marcela.

krajtaZ ostrých zubů svého domácího mazlíčka nemá strach Milena Mrázová, která chová v žižkovském bytě krajtu královskou. Jako důkaz dodává: „Když čistím terárium, tak mi asistuje 21měsíční syn a hada hlídá na klíně.“ Krajtu by po konzultaci se zkušenějším chovatelem doporučila i začátečníkům, protože mezi hady je to jeden z nejtrpělivějších. Vzhledem k tomu, že většinu času tráví v teráriu, lze ho bez problémů chovat v bytě. Důležité je, aby bylo terárium zabezpečené zámkem. „Je to krásné a elegantní zvíře,“ pochvaluje si chovatelka. Terárium je podle ní skvělou dekorací bytu a svou krajtu sleduje Milena raději než televizi.

Co do obliby chovaných zvířat ale nejen na Trojce dominuje pes. Třetí městská část jich k letošnímu únoru eviduje 2704 a dá se předpokládat, že ve skutečnosti jich v žižkovských a vinohradských domech žije víc. Zatímco podobně populární kočky většinou neopouštějí domácnost, psy musí jejich majitelé pravidelně venčit. Právě to se často stává předmětem diskuzí, nebo dokonce konfliktů. Dodržování vyhlášek spojených s pohybem psů na veřejném prostranství je pro většinu jejich majitelů samozřejmost. Někteří se ale mylně domnívají, že si uhrazením obecního poplatku předplácejí čištění ulic a po svém čtyřnohém společníkovi pak už nemusejí uklízet. Vybrané prostředky přitom sotva stačí na instalaci a obsluhu mobiliáře určeného k likvidaci psích výměšků. Znečištěné chodníky a zeleň tak čistí radnice na vlastní náklady. Pejskařům přitom neustále vychází vstříc. „S ohledem na četná přání budou v průběhu jara nahrazeny papírové sáčky na exkrementy mikrotenovou variantou, která je z hlediska ekologického dopadu plně srovnatelná s papírovou verzí. Postupně dojde k výměně všech zásobníků na sáčky,“ zmiňuje starosta Jiří Ptáček s tím, že na Praze 3 jich je momentálně 330 a obsluha je několikrát týdně doplňuje. Jestliže na jednoho psa vychází měsíčně 40 sáčků, je pak rozhodnutí po něm neuklidit spíš věcí neochoty než nemožnosti. Lhostejným chovatelům může přitom strážník uložit pokutu až do výše 10000 Kč.

Text: Anežka Hesová