Na hranici Žižkova

Jednou z páteřních komunikací Žižkova, jejíž historie sahá až do středověku, je dnešní ulice Husitská (původně Vídeňská), kdysi dálková cesta spojující Prahu směrem na Český Brod. Na západě se otevírá do pražského Nového Města a do Karlína, směrem na východ stoupá a ústí do Tachovského náměstí. Zdejší zástavba patří k nejstarší na Žižkově, a to v nejníže položené lokalitě celé Prahy 3, na úpatí vrchu Vítkova (zde 262 m n. m.) s hřbetem dlouhým více než 1,5 km a strmými úbočími, které ze severu oddělují Žižkov od Karlína a Libně. Na opačné, jižní straně ulice, stoupají domy dnes nenápadným vrchem tzv. malého Vítkova, ukrytého zástavbou činžovních domů a pokračují strměji až k Vinohradům do stejné výškové úrovně jako Vítkov. Zástavba v takto složitém terénu vytváří jedinečnou atmosféru tzv. „starého“ nebo také „dolního“ Žižkova. Pestrost činžovních domů z přelomu 19. a 20. století s romantickou stupňovitou střešní krajinou zvýrazňuje zdobnost historizujících průčelí domů v kontrastu k solitérům moderny 20. let 20. století.

Z  Husitské ulice je možné vystoupat k Armádnímu muzeu Žižkov s Vojenským historickým ústavem Praha a dále pokračovat k vrcholu Vítkova a Národnímu památníku na Vítkově. V samotné ulici se nachází několik pozoruhodných objektů. Pohled ulicí směrem na východ upoutá most Vysoká Hrabovka, který je pozůstatkem Vítkovské trati (turnovsko-kralupsko-pražská dráha), dnes tudy vede oblíbená cyklostezka na Vítkov. V těsné blízkosti se nachází významná veřejná budova městských lázní (Husitská čp. 7), postavená nákladem města Žižkova podle projektu vrchního městského inženýra Jindřicha Motejla. Veřejnosti se lázně otevřely v říjnu 1903, nabízely velký bazén pro 60 osob, dva menší bazénky a kabiny parních lázní a rovněž lázně vanové. Prostory byly vybaveny elektrickým osvětlením, filtrací a ventilací. Tyto, na svou dobu nejmodernější a největší lázně v Praze a okolí, získaly i prestižní ocenění, např. Medailled´or na lázeňské výstavě ve Spa v Belgii.

Bohatou historii žižkovských usedlostí, dnes z větší části zaniklých, připomíná na jižním ústí ulice torzo kdysi klasicistní viniční usedlosti Miranka postavené v roce 1830 a volně stojící jednopatrová budova na severním svahu (Trocnovská 1/2), jež byla původně součástí barokní usedlosti Hrabovka.