Žižkov přežil, Žižkov žije dál

Na Havlíčkově, Olšanském a Komenského náměstí si až do 30. září můžete prohlédnout exteriérovou výstavu Žižkov přežil, Žižkov žije dál. Připravena byla při příležitosti 40 let zahájení přestavby Žižkova.

Asanace Žižkova byla v plánu již v 60. letech 20. století, kdy tehdejší establishment bral starou zástavbu jako nedůstojnou pro „socialistického člověka“. Pavlačové domy měly být nahrazeny panelovou výstavbou v duchu funkcionalismu – velká prosklená okna, hodně dopravy a zeleně. Demolice měla dosáhnout až ke křižovatce U Bulhara a zachován měl být jen nynější Dům odborových svazů. Již v průběhu 60. let se plán přestavby začal předělávat. Na začátku 70. let byla vyhlášena na území Žižkova stavební uzávěra. V plánu bylo domy na Žižkově nechat zchátrat a zcela vybydlet. Záměr a rozsah asanace Žižkova byl schválen v roce 1973 a již o čtyři roky později došlo k prvním demolicím na Olšanském náměstí a následné výstavbě nových panelových domů. Další asanační etapy se však již nedařilo plnit v plánovaných termínech a přestavbu této části města zastavily až události roku 1989 a následné změny. Poslední domy na Žižkově byly strženy ještě na počátku 90. let.


                                                                                          

POSTERY_Stránka_01

POSTERY_Stránka_02

 

 

 

 

 

 

 

Demolice domů

Dobové fotografie zachycují počátek asanace 1978 (pohled z ulice Bořivojovy, Křišťanovy, Radhošťské ulice), její druhé období (ulice Ondříčková) a poslední demolice na konci 80. let 20. století. Asanace a demolice nejvíce zasáhly původní obyvatelé. Zejména starší občané se těžko smiřovali s odchodem ze své rodné čtvrti i její drastickou proměnou a stěhováním na okraj Prahy do panelových domů. Byli vytrženi ze svého sociálního kontextu, nebyli se schopni orientovat v novém prostředí, kde se s nimi nikdo nebavil. Opustit původní bydliště znamenalo pro mnohé z nich vyhnanství, kde nakonec zemřeli.
Asanovaný blok Ondříčkova, Táboritská, Bořivojova byl prvním z asanovaných bloků. Impulsem pro asanaci byla narušená statika několika budov, z důvodu výstavby podzemního potrubí. Dle II. asanačního a přestavbového plánu z roku 1974 byla přestavěna lokalita Olšanské náměstí a lokalita při Komenského náměstí. Později se dle plánu měla asanovat část při náměstí Prokopově. Naštěstí bylo od záměru upuštěno.

Plány byly zpracovány na základě požadavku územního plánu hlavního města Prahy z tehdejší doby. Ten vyčleňoval většinu čtvrtí postavených v 19. století jako čtvrtě s nevyhovující zástavbou (hygienické podmínky, kvalita staveb). Žižkov, jelikož byl v nejhorší kondici, šel na řadu jako první. Následovat měly být přestavěny Smíchov, Karlín, Holešovice a další čtvrti. Žižkov byl z hlediska socialistického plánování unikátní, jelikož šlo o první přestavbu svého druhu v ČSSR. Byla to vzorová akce, následovat měly i další čtvrti. V souvislosti se změnou vztahu k zástavbě z 19. století, kdy se začala brát  v úvahu její historická hodnota, bylo postupně od těchto plánů i kvůli tlaku veřejnosti upouštěno. Smutným mementem tak kromě Žižkova zůstávají Vysočany, kde se rozběhnutou mašinérii nepodařilo zastavit ani    po revoluci, ve Vysočanech vyrostly na postmoderní parcelaci nepanelové domy. Dalším místem je legendární Libeň, oblíbená čtvrť spisovatele B. Hrabala, zde byly bloky nahrazeny autobusovým terminálem. Toto místo je černá díra socialistické stavby měst i téměř 30 let po sametové revoluci. Místo bloků s původními obyvateli  zůstává pustina, kde vás přivítá pouze větrný terminál. Přestavba Žižkova však byla v Praze plošně nejrozsáhlejší.


 

POSTERY_Stránka_03 POSTERY_Stránka_04

Struktura Žižkova před a po asanaci

Na vizualizaci je srovnání Žižkova v roce 1938, kterou tvoří unikátní pavlačová zástavba městského typu, která vznikla na půdorysu původních cest a venkovských usedlostí, a také dle svérázné parcelace bloků v severním svahu s množstvím náměstí, náměstíček, průhledů, ulic, schodišť, které nechal zpracovat z dnešního pohledu developer - stavebník Karel Hartig, který si záměrem vystavět obytnou zástavbu nižšího standartu pro dělníky, přijíždějící pracovat do Prahy za prací, vydělal na živobytí. Právě způsob založení a osídlení obyvatelstvem, které bylo oproti ostatním čtvrtím z 95% české, což byla v tehdejší Praze vyjímka, dále díky specifické topografii v severním svahu, který nabízí průhledy na kopec Vítkov, se na Žižkově vytvořila natolik specifická kultura života, že se stala inspirací pro mnohé osobnosti české kultury (Seifert, Hašek).  Důležitá je také symbolika čtvrti vztahující se k odkazu doby Husitské. Při stavbě města existovala  také řada nařízení a norem, které utvářely charakter tohoto místa. Patří sem zákaz slučování vyměřených parcel, rozvržení schodišťových  a pavlačových domů v rámci městských bloků i norma výstavby domů s věžemi.  Nejstarší část Žižkova se nacházela při náměstí Komenského, později rostla k Prokopově náměstí, Havlíčkovu. Dle II. asanačního plánu z roku 1973 byly asanovány právě nejstarší část při Komenského náměstí a bloky při Olšanském náměstí. Žižkov  přišel o nejstarší část, naštěstí však nepřišel o část nejcharakterističtější, a to bloky mezi Sladkovského, Havlíčkovým, Prokopovým náměstím. I když byly dle měřítka socialistických plánovačů právě tyto bloky s nejhoršími hygienickými podmínkami. Soudruzi je nechali být patrně z důvodu zhoršených podmínek pro postavení jeřábových drah. Kdyby byla vybořena tato charakteristická část, Žižkov už by nikdy nebyl Žižkovem, čtvrť by se stala nezapamatovatelnou. Takto, ač s velkými ztrátami zůstala větší část původní struktury ulic, bloků, náměstíček, plácků stát. Část bloků přestavěného území při Komenského škole ctí původní půdorysnou stopu, tedy je napojena na Žižkov Dolní i Horní. Zásadnější problém činí dlouhý panelák, který porušil měřítko místních bloků a do čtvrti příliš nezapadá. Když se čtvrť postupem času dostaví při ulici Koněvově na místech dvou asanovaných bloků, struktura zpět sroste a Dolní a Horní Žižkov se opět spojí a sídliště zároveň nebude tolik výrazné. Většina panelových domů má dnes již nové fasády, esteticky lépe zapadá do čtvrti. Zajímavé bude také sledovat rozvoj zbytku brownfieldu po Žižkovské plynárně.

Asanace a přestavba v plánech

I. PLÁN ASANACE DOLNÍHO ŽIŽKOVA 1968

Poválečný územní plán stanovoval Žižkov jako přestavbové území. V 60. letech nebyl ještě odstup od historické zástavby tak značný (byla stará cca max. 70 let). Z komentáře architekta lze vidět, co si pod romantickým přístupem představují. Architekti měli zkušenosti se stavbou sídlišť na zelené louce, neměli však zkušenost s přestavbou blokové zástavby na sídliště. Možným zdrojem inspirace jim kromě Penzijního ústavu, který ctil základní urbanistické zásady města, mohl být Le Corbusierův Plan Voisin z 20. let (obrázek vpravo) - plán přestavby staré Hausmannovy Paříže z 19. století na město s mrakodrapy křížových půdorysů, postavených ve značných rozestupech, obklopených parkem se stromy. Naštěstí plán nebyl realizován.
 Asanace Žižkova byla v plánu již v 60. letech 20. století, kdy tehdejší establishment bral starou zástavbu jako nedůstojnou pro „socialistického člověka“. Pavlačové domy měly být nahrazeny panelovou výstavbou v duchu funkcionalismu – velká prosklená okna, hodně dopravy a zeleně. Demolice měla dosáhnout až ke křižovatce U Bulhara a zachován měl být jen nynější Dům odborových svazů. V plánu ze Žižkova nezůstalo až na kostel a topografii nic.
Již v průběhu 60. let se plán přestavby začal předělávat. Na začátku 70. let byla vyhlášena na území Žižkova stavební uzávěra. Obyvatelé domů neměli možnost opravit si zásuvku, kanalizaci, střechu, zkrátka nic. Veškeré opravy spadaly pod Okresní podnik bytového hospodářství. Do rozpadlých domů byli schválně nastěhováni lidé ze sociálně slabších rodin. V plánu bylo domy na Žižkově nechat zchátrat a zcela vybydlet. Záměr a rozsah asanace Žižkova byl schválen v roce 1973 a již o čtyři roky později došlo k prvním demolicím a následné výstavbě nových panelových domů. Další asanační etapy se však již nedařilo plnit v plánovaných termínech a přestavbu této části města zastavily až události roku 1989 a následné změny. Poslední domy na Žižkově byly strženy ještě na počátku 90. let. 

Plán nectí původní parcelaci, je velice arogantní a agresivní vůči stávajícímu městu. Napříkald navrhovaná zástavba mezi kostelem a Prokopovým náměstím vytváří pro Žižkov cizí prostředí. Odlišné technologie, typologie a měřítka staveb byly uplatněny při přestavbě při Komenského náměstí a Olšanském náměstí. Obě místa ztratila Žižkovský charakter.


 

POSTERY_Stránka_05

POSTERY_Stránka_06

 

 

 

 

 

 

Asanace a přestavba - panorama

Paneláková výstavba by zcela změnila tvář celé Prahy. Na obrázku nahoře vlevo je vidět, jak by vypadal Žižkov z pohledu Pražského hradu. Dolní snímek ukazuje čtvrť z Parukářky. Vizualizace vpravo nabízejí srovnání, jak by vypadalo okolí Koněvovy ulice, kdyby asanace došla svého cíle. Jeden z argumentů, proč neopravovat staré domy, byl i ten, že nové domy by vyšly levněji. Již tehdy bylo ale známo, že panelová výstavba a celá asanace (odstřel, odvoz sutě, výroba oceli, cementu do panelu, přesun materiálů do panelárny a prefabrikátů na staveniště, nová kanalizace a topení) by vyšla dvakrát dráž, než rekonstrukce starých domů. Asanace byla ale naplánovaná a nebyla vůle ze strany veřejných orgánů ji zastavit. Dle perspektiv je sice dodrženo měřítko a výšková hladina zástavby, ovšem to je jediná vlastnost, která je na plánu přestavby pozitivní. Pod slovy vzorný socialistický obvod si nelze představovat městskou čtvrť s náměstími, plácky, domy charakteristické struktury, dobré sousedské vztahy, jasnou hierarchii ulic a soukromých dvorů. Čtvrť měla celá přijít v niveč. Měla být nahrazena bytovými domy z panelů, stavěnými normalizačními postupy prefabrikované výstavby. Pracovně lze takovýto postup nazvat stavba měst podle zásad umísťování jeřábových drah. Čtvrť Žižkov by zanikla, vzniklo by sídliště, obvod. Ulice by byly rozšířeny, Na sídliště patří samozřejmě kulturní dům, samoobsluha, obchod-ní dům, administrativní budovy, okrskové centrum, školy rozmístěné mezi paneláky, tu a tam by zůstal stát některý z bloků, snad i kostel. Prokopova a Koněvova ulice by se staly dopravními víceproudými mimoúrovňovými radiálami.  Nad nimi by byly velké pěší platformy ke vstupu na Vítkov. Ze čtvrti Žižkov by nezbylo nic charakteristického. Urbanisticky se jedná o hrubou a arogantní práci.  
“Žižkov je první ze starých a nehezkých čtvrtí, které mění svou podobu, ale přestavba a rekonstrukce, to je úkol, který nás čeká nejen tady a nejen v Praze. Podaří se změnit tvář starého města taky, aby odpovídala našim představám? Je to něco jako plastická operace, na místo chirurgů přicházejí inženýři, technici, projektanti, umělci, střelmistři.  Nyní vše závisí na našich stavbařích, jaký nám vybudují vzorný socialistický obvod našeho hlavního města Prahy. “ Zpravodaj ČT, 1978
Žižkov, to jsou domy a ulice dobrého stavebního dědictví, postavené dle předpisů Rakouska - Uherska. Není to žádný slum zástavby (favella, osada, gecekondu), kde by se o přestavbě sídla jako o chirurgii dalo uvažovat.

II. fáze asanace, 1988, nerealizováno

Vizualizace a fotografie ukazují, jak by vypadalo okolí kubistické Betlémské kaple v Prokopově ulici po asanaci a jak dnes. Kaple by demolice jako jediná přežila. Na místě se měl nacházet tunel, jenž měl vést k ulici U Bulhara. Boj za Betlémskou kapli vedl v 70. letech 20. století farář František Potměšil. Dokázal přesvědčit tehdejší veřejné činitele, aby byla kaple prohlášena Národní kulturní památkou v roce 1975, Tím byla zachráněna před případným zbouráním. Au-torem kaple (1914) je Emil Králíček, který vytvořil unikátní kubistický interiér srovnatelný s kavárnou U Černé Matky Boží v duchu architektonické moderny. Kazatelnu zdobí kubistický hvězdicový motiv, interiér doplňuje výmalba, o kterou se postarali studenti uměleckoprůmyslové školy v roce 1992.
Návrh plánu je z pozdních 80. let a na rozdíl od realizované přestavby ve Vysočanech, ze stejné doby, ctí dokonce původní parcelaci bloků. Pokud by na sklonku 80. let došlo k asanaci staveb, byla by zástavba realizována patrně již v jiném, než panelovém systému výstavby. Plán se pokouší měřítkově členit i jednotlivé části domu podle stop původních domů. Přes všechna výše zmíněná pozitiva plán asanuje standartní výstavbu, k jejíž asanaci není důvod. Faktory proti tomuto plánu byly dále cena demolice a novostavby / vs. cena rekonstrukcí. To nakonec přimělo establishment k opuštění této vize. Podíváme-li se na plán podrobněji, je vidět, že zástavba je zamýšlená panelová s posledním patrem ustoupeným, paneláky jsou měřítkově přerostlé, navíc i přes všechnu snahu nedodržují původní parcelaci bloků. Část bloku při západní straně je asanována, a na jejím místě je ponechána proluka. Ulice jsou mírně rozšířeny. Místy blok paneláku půdorysně bezdůvodně uskočí. Výše zmíněné zásahy nejsou k městu přívětými řešeními. Blok, kde se nachází kaple, je celý obestavěn paneláky.  Uprostřed charakterisitckého trojzubce je navržena urbanistická inovace. Je tam ponechána trhlina mezi činžáky a paneláky, která rozděluje dlouhé bloky napůl a vytváří tak průchod územím, což lze hodnotit také negativně. Přes všechna pozitiva a postupné přibližování se původní historické formě a parcelaci se musí říci, že plán přestaveb pražských čtvrtí konce 19. století nepřinesl z urbanistického hlediska žádné řešení vhodné k pozdější aplikaci, spíše přinesl mnoho problémů, se kterými se přestavěná místa potýkají dodnes.


 

POSTERY_Stránka_07POSTERY_Stránka_08

 

 

 

 

 

 

 

Rekonstrukce podoby původních bloků

Pohled z Žerotínovy a Koněvovy ulice ukazuje, jak vypadá dnes okolí Komenského náměstí. Demoliční práce přežila pouze jediná budova z dob starosty Hartiga – nynější Gymnázium a Hudební škola hl. m. Prahy. Dům byl postavený v letech 1872-1873, měl centrální polohu na upraveném zeleném náměstí. Škola fungovala do roku 1978, poté museli učitelé i žáci školu opustit kvůli začínající asanaci. Budovu si vybrali stavbaři jako svoje hlavní staveniště a během stavebních úprav velice trpěla. Bylo rozhodnuto, že škola bude také zbourána. Pro odbornou iniciativu, která vedla boj za záchranu starého Žižkova, se stala symbolem, aby asanace skončila co nejdříve. Nakonec se školu podařilo zach-ránit v roce 1988 a po rekonstrukci slouží svému původnímu účelu.
“Objekt školy není zapsán v seznamu památkových objektů, ale nesporně přispěje ke kulturnosti životního prostředí, připomene kontinuitu života minulých i budoucích generací a oživí uniformitu nové zástavby, kterou nelze při veškeré snaze o architektonické řešení zastřít.”

-    “Nejzávažnějším nedostatkem varianty s rekonstukcí po stránce hygienické je orientace hlavního průčelí původní budovy školy s vyukovými mistnostmi k severu, kterou nelze při reknostrukci ovlivnit.”
-    “Dodavatel n.p. Konstruktiva, pochopiteklně sdělil, že práce takovéhoto rekonstrukčního charakteru nemůže provést ani zabezpečit, nemohou zajistit ani atypická okna dveře atp. “

-    “Rovněž důvod ponechat starou budovu jako “ostrůvek vzhledu starého Žižkova v moři nové bezútěšné panelové výstavby” je třeba kvalifikovat jako subjektivní.”
-    “Na místě asanovaného Žižkova ovšem nevyrostlo sídliště, i když nový Žižkov má ještě daleko k optimální představě, jak by měla vypadat výstavba v centrálních částech města, musíme ocenit každý úspěšný krok při snaze přizpůsobit stavební výrobu s její technologií a ukazateli, které se vyvinuly pro docela jiné účely výstavby na zelené louce.” CITACE Z DOBOVÉHO TISKU

Pohled tentokráte ze severní strany Jeseniovy ulice a východní strany Blahoslavovy ulice. Před asanací měla čtvrť jednolitý malebný ráz staré zástavby, nyní panelové domy kazí výsledný dojem a urbanisticky vůbec nezapadají do městské krajiny. Výstavby nových „panelových“ čtvrtí probíhaly v 60. letech 20. století i v jiných zemích, jednalo se ale převážně o místa, která byla postižena bombardováním a boji během 2. světové války. Od roku 1970 se ale v západních městech stavěla spíše drobná architektura, zatímco v ČSSR se veřejné orgány striktně držely plánů z minulých desetiletí. Nová zástavba zlikvidovala společenský život místních obyvatel, dodnes patří okolí Komenského náměstí k lokalitám, kde to spíše „nežije“.
“Nelze však podceňovat i psychické, emocionální momenty obyvatel Žižkova, některých společenských ragnizací, jako Klubu za starou Prahu, i pracovníků statní památkové péče. Budova sice není ještě zapsaná na listině památkově chráněných objektů, ale neustále se rozšiřující plochy naplňované jednotvárnou, bezbarvou masou panelových domů vyvolávají mezi lidmi spontánní touhu zachránit z dřívějších forem výstavby, co se dá, a uchovat alespoň místy něco jiného, i když je to připomínka ekleticismu v archiektuře z konce minulého a počátku tohoto století.“
“Program výstavby pro podrobný územní plán I. etapy přestavby Žižkova schválený radou NVP v roce 1973 požadoval plošnou asanaci s tím, že nová výstavba má být součástí města a nemá se vytvořit nové sídliště. Přitom typy bytových domů i dodadavatelský systém pro přestavbu byl stejný jako na sídlištích.“
“Právě na zbytečné demolici školy lze demostrovat zjednodušující (z hlediska celospolečenského) eknomicky povrchní přístup orgánů dodavatelské i investorské sféry k řešení obdobných situací nejen v Praze, ale i v celé republice.”
CITACE Z DOBOVÉHO TISKU - NÁZORY NA PLÁNOVANÉ ZBOURÁNÍ ŠKOLY


 

POSTERY_Stránka_09POSTERY_Stránka_10

 

 

 

 

 

 

 

Srovnání detailů původních domů a paneláků

Jak se změnil Žižkov, můžete posoudit v detailech samotných budov, které již nestojí na svém místě, ale nahradily je vysoké podlažní panelové domy. Unikátní řemeslné prvky zdobily žižkovské domy a podílely se na tom, proč se Žižkovu často říká „pražský Montmarte“. Můžete zároveň i posoudit, jak činžovní domy vypadaly po 100 letech, a v jakém stavu se nyní nacházejí panelové domy z 80. let 20. století, které je nahradily. Počátky sídlišť spadají do 40. let minulého století. Takzvaná protosídliště byla ještě stavěná zděnou technologií, ale využívala prefabrikované prvky a principy funkcionalistického urbanismu. Socialistický realismus v 50. letech přinesl první panelové domy s historizujícími fasádami. Přelom 50. a 60. let byl ve znamení experimentů s technologiemi, které vyústily v první celostátně rozšířené konstrukční systémy. Největší rozmach panelových domů nastal v 60. letech.

Vedoucí tajemník městského výboru ÚV KSČ: “Určitá individua nyní zpochybňují velkorysý program přestavby Žižkova i dalších starých částí Prahy. Tyto snahy je nutno v celé šíři odmítnout. Pozůstatky špatného bydlení z buržoazní republiky musejí být urychleně zlikvidovány, což poctiví lidé chápou. A těší se z nových bytů. Proto stojíme za přijatými programy a budeme prosazovat jejich uskutečnění v co nejkratším čase.”
“Žižkov je i v evropském měřítku ojediněly doklad proletářských čtvrtí 19. století. Uvědomme si, že pod názvem označujícím celou pražsku čtvrť chápeme obvykle právě území v okolí Prokopovy ulicce, v němž se má uskutečnit část 2. etapa přestavby. I kdybyhom zachovali všechny ostatní části čtvrti, Žižkov nenávratně zmizí. “
CITACE Z DOBOVÉHO TISKU

S dědictvím asanace se Žižkov potýká dodnes. Panelové domy se začaly budovat na přelomu 50. a 60. let takřka ve všech zemích tehdejšího Východního bloku. Nahradily tak do té doby budované cihlové domy; následně bylo možné výstavbu urychlit zcela revolučním tempem. Vzhledem k růstu měst ve všech zemích bloku a odlivu lidí z venkova byla poptávka po bydlení vysoká, navíc v Sovětském svazu a i dalších zemích stále pokračovala dlouhá poválečná obnova. Nová sídliště, která vznikala na zelených loukách, byla vyobrazována jako nové, idylické, socialistické bydlení. Uniformní, standardizovaná a šablonizovaná panelová sídliště měly nahradit starou zástavbu i v dalších částech Prahy – Břevnově, Smíchově nebo Vysočanech. Po revolucích 1989/1990 dochází ve většině zemí k masivním investicím modernizace panelových domů, aby dosáhly standardu kvalitního bydlení.
Na fotografiích jsou záměrně vyobrazeny detaily 35-40 let starých, neudržovaných domů versus starých domů původní zástavby. Morální stáří novější zástavby je na první pohled patrné ihned. Původní zástavba, i když chudší, přesto poctivě provedená i s hodnotnými detaily.  Do průčelí ulic zdobené domy římsami, ostěním oken, sochami na fasádách, nelze srovnávat s uniformitou panelové výstavby.
Tradiční domy v přízemí, v parteru tvoří většinou obchody, prodejny, pronajímatelný parter, kdežto paneláky bývají čistě monofunkční. Na panelácích lze vysledovat některé problematické urbanistické, architektonické i stavebně technické detaily.
Průchody domy bez sociální kontroly vytvářejí nepříjemná místa. Dvouúrovňový parter s obchody vyzdviženými a přístupnými z terasy nefunguje. Místa, která nejsou pod sociální kontrolou a jsou zastřešená a přístupná veřejnosti mohou ve vybraných lokalitách být atraktivní pro shlukování sociálně patologických jevů. Tyto prvky nejsou městotvorné, tedy nezpříjemňují obyvatelům města život. Vytvořené prostředí není polyfunkční městskou čtvrtí, ale sídlištěm.


 

POSTERY_Stránka_11POSTERY_Stránka_12

 

 

 

 

 

 

 

II. fáze plánované asanace v denním tisku

Boj o starý Žižkov se vedl v dobovém tisku. Zatímco Rudé právo a Večerník Praha obhajovaly asanaci, ostrá kritika zaz-něla od odborné iniciativy v časopisu Tvorba. Polemiku šlo vyvolat i díky „volnější“ atmosféře na konci 80. let minulého století, kdy jedním z ekonomických pilířů byla perestrojka. Establishment se snažil za každou cenu splnit plán výstavby z minulých dekád, přestože hospodářství ČSSR chátralo a ekonomika si vedla zle. Novinové články nabízejí bizarní pohled na stavebnictví v komunistickém režimu – pro veřejné orgány bylo snazší postavit panelový dům v duchu funkcionalismu a brutalismu než opravit stará okna nebo podlahy činžovních domů.
V porovnání s ostatními přestavěnými lokalitami v rámci Prahy (Libeň, Vysočany) je lokalita při Komenského náměstí suverénně největší asanovanou a přestavěnou plochou, dosahující až dvojnásobku rozměrů ostatních.

Plakát z léta 1989 s přeměněným „panelákovým“ logem Žižkova protestuje proti bourání staré zástavby, oproti tomu oficiální tisk informuje, jak postupují demoliční práce a že brzy by se měla spustit druhá fáze asanace – demolice domů v okolí ulic Rokycanovy, Koněvovy a Prokopovy. Tajemník městského výboru KSČ Miroslav Štěpán nazval odbornou iniciativy „individui, která zpochybňují velkorysý program přestavby Žižkova“. Mladí architekti žádali přehodnocení územního plánu celého obvodu, vypracovat metodiku rozptýlené modernizace pro území Žižkova, omezit snahy velkých stavebních firem, která chtějí stavět paneláky uprostřed měst, vytvořit malé podniky zaměřené na modernizaci objektů ve starší zástavbě, zajistit účast obyvatel na projektech modernizace, vyhlásit veřejnou soutěž na řešení celého území.
Asanační a přestavbové plány se z dnešního pohledu ukázaly jako slepá cesta socialistického územního plánování, kdy se místo řešení opravdových problémů (exploatace krajiny, těžký průmysl, brownfieldy) nesmyslně zasahovalo do fungujících struktur měst.

 


 

POSTERY_Stránka_13POSTERY_Stránka_14

 

POSTERY_Stránka_15POSTERY_Stránka_16

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

POSTERY_Stránka_17

POSTERY_Stránka_18

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

POSTERY_Stránka_19

POSTERY_Stránka_20

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

POSTERY_Stránka_21POSTERY_Stránka_22

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

POSTERY_Stránka_23POSTERY_Stránka_24