Z rumunské vesnice, kde nestaví ani vlak, přijíždí na Žižkov nejslavnější dechovka (15.3.2010)

Když v roce 1996 cestoval mladý německý zvukař Henry Ernst po Rumunsku, narazil na svéráznou romskou dechovou kapelu, která vystupovala na místních svatbách a pohřbech. Tohle setkání bylo osudové pro obě strany...

Ve vsi, kde nestaví ani vlak, mají nejslavnější romskou dechovku na světě.


Když v roce 1996 cestoval mladý německý zvukař Henry Ernst po Rumunsku, narazil na svéráznou romskou dechovou kapelu, která vystupovala na místních svatbách a pohřbech. Tohle setkání bylo osudové pro obě strany - Henryho okouzlila nejen vynikající hudba, ale i tamější životní styl, a otevřel romským muzikantům cestu do světa. Stal se jejich manažerem, producentem jejich desek, otevřel jim cestu k celosvětovému úspěchu.


Od té doby už procestovali 50 zemí, na kontě mají 7 alb a jedno DVD, hráli v Hollywoodu i ve snímku Head On (Zlatý medvěd na MFF Berlín) a podíleli se dokonce i na soundtracku k filmu Borat cover verzí Born To Be Wild....“ Tato svérázná dechovka získala mnoho prestižních trofejí mimo jiné BBC World Music Award, ocenění na největším a nejznámějším festivalu world music na světě – WOMAD atd.


Fanfare představuje ve značně pestré paletě východoevropských stylů zcela specifický příklad: jedná se totiž o dechovku - ale s příbuznými kapelami české či německé provenience ji spojuje jen mosazný plech, z nějž jsou vyrobeny její trubky, tuby a saxofony. K pochodovému rytmu i muzikantské bezduchosti dechovek střední Evropy mají balkánské kapely skutečně na hony daleko: jejich inspirace i tentokrát čerpá z osmanské říše, konkrétně ze stylu vojenských kapel. Dominantním nástrojem těchto "tureckých muzik" byla původně zurna, hoboji podobná píšťala, která dokázala svým ostrým zvukem proniknout i tou nejhlasitější bitevní vřavou. V minulém století vyměnily vojenské kapely dosavadní orientální nástroje za evropské, ale původní turecký způsob hry si naštěstí ponechaly. Před druhou světovou válkou na jejich tradici navázaly rumunské, srbské a makedonské taneční kapely, které housle a další smyčcové nástroje vyměnily za hlasitějšími dechy.


Cioacarlia představuje ve svém žánru ale také tu nejrychlejší kapelu. Novinářům skýtá efektní přirovnání k Sex Pistols, věhlasné kapele anglického punk rocku, která nejenže hrála značně zběsile a rychle - ale navíc žádné jiné tempo neuznávala.


Kapela pochází z vesnice Zece Prajini ("Deset Polí"), která leží na severovýchodním okraji Rumunska, u samých hranic s Moldávií. Rumunsko je díky jazykové spřízněnosti častým cílem návštěvníků z frankofonních zemí; slovo Fanfare ve jménu skupiny je francouzské označení pro dechovku. O něco větším tajemstvím je zahalena druhá část názvu. Ciocarlia znamená rumunsky skřivánek, ale zároveň je to jméno jedné z nejhranějších rumunských lidových melodií, na nichž po desetiletí dokazovali svoji virtuozitu oficiální folklorní ansámbly. Původně idylický evergreen nakonec neunikl jízlivé pozornosti Gorana Bregoviće a Emira Kusturici, kteří ho ve zmíněném filmu Underground použili pod názvem Kalašnikov.


Nejrychlejší dechovka přijíždí 15. března do paláce Akropolis představit své první live album a výběrovou desku „BEST OF GYPSY BRASS“

Zadejte text