"Jsi mi vzorem, jak se dá žít"

Tímto krásným vyznáním zakončil svoje úvodní slovo Jiří Kaše na vernisáži obrazů Jitky Lustyk 2. května v Galerii Toyen. Výstavu s jednoduchým, ale výstižným názvem J. L. v barvách můžete navštívit do konce května.

Jiří Kaše představil autorku vzpomínkami. "Pamatuješ na léta, kdy jsi jako studentka pilně pracovala u mne v semináři, a na to, co se potom _DSC3465001 v Tvém životě odehrávalo? Vzpomínáš na krásná noční povídání nad vznikající kopií Váchalovy nástěnné malby v Portmoneu, zvláště oné, která zachycuje sočské údolí. S rozkoší jsem pozoroval, jak jsi pomocí toho nejkrásnějšího, co znám, chladného rozumu ve službách pozorovacího a výtvarného talentu, luštila nejhlubší tajemství té malby? Restaurování nástěnné _DSC3439001malby Tě ovlivnilo, jsi zkrátka talent na monumentální malbu. A toto své umění jsi krásně přetavila do vlastní volné tvorby."

Hudbou doprovodil úvod vernisáže Jiří Š. Svěrák a potom se diváci mohli nechat unést barevným světem obrazů, které nutí člověka k přemýšlení.

Postavy na plátnech Jitky Lustyk obklopuje zvláštní, někdy poněkud neurčité prostředí. Není to _DSC3482001 idealisticky krásná malba bez obsahu, v její tvorbě je naopak cítit hloubka myšlenek a možno říci až sarkastické nazíraní na svět. Pozorovatelům vystavené obrazy poskytují nevšední umělecký zážitek, ale zároveň vzbuzují spoustu otázek. Každý obraz má kromě barevného vyjádření i svoje specifické světlo a poselství jejích děl je nezřídka až "Munchovsky" naléhavé a hluboce sdělné.

Technická kázeň a jistota, získaná pečlivým studiem restaurování nástěnné malby, vytváří ohromující architekturu lidského těla. Jak sama autorka o svém nutkání tvořit říká: "Stěžejní je člověk a figura a lidé, nejradši maluji nahaté lidi."

Chcete-li se o životě a tvorbě Jitky Lustyk osobně dozvědět mnohem více, navštivte komentovanou prohlídku její současné výstavy v Galerii Toyen, která proběhne 15. května v 17 hodin.

text: Jan Dvořák, foto: Radko Šťastný


Jitka Lustyk (1975)

Jitka Lustyk se věnuje malbě a kresbě lidského těla. Postavy ale nejsou jediné, co malířka tvoří. V jejích obrazech se někdy objevovala i krajina. Postupně ji však vytlačila právě lidská figura. Její tvorbu před časem krásně definoval právě Jiří Kaše: "A ještě k těm krajinám (spíše přírodě), které maluješ. Nedávno jsi mi řekla – Už to spíš opouštím. Lidé na Tvých obrazech nemohou být bez přírody! Vždyť maluješ krajinu těla, tak se nezříkej těla krajiny. Teprve pak naplníš svůj obraz světa, jak jej vidíš. Takže - maluj dál, protože to má smysl."

Jitka Lustyk se narodila v Hlinsku, na Vysočině. Už jako malé dítě snila o tom, že je malířkou. Střední školu začala studovat v Litomyšli  a nakonec zde strávila s malými přestávkami téměř 15 let. Absolvovala zde Fakultu restaurování Univerzity Pardubice, začala hrát divadlo s divadelním spolkem Filigrán, pracovala pro Museum Josefa Váchala - Portmoneum. Svou profesní dráhu restaurátorky nástěnné malby a restaurátorky malby na papíře  propojuje s vlastní volnou tvorbou.  Její obrazy umožňují nahlédnout divákovi dál než jen na malířsky dokonale zvládnutou formu. Tělo je pro ni možností k formování myšlenek a odpovědí na ty nejzákladnější otázky lidského bytí. Jsou to příběhy o lidském hledání, touze, vášni, osudu, bolesti i radosti.

Studia:
2003–2007 Fakulta restaurování Univerzity Pardubice, Litomyšl, Ateliér restaurování um. děl na papíře.
1993–1997 Vyšší odborná škola restaurování a konzervačních technik v Litomyšli, Ateliér restaurování nástěnné malby a sgrafita.
1989–1993 Střední pedagogická škola Litomyšl.