MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 3

Vážíme si státnosti?

„Uvědomme si, že naše státnost a svoboda nebyla zadarmo. Nebylo by dobré ji ztratit, natož se jí bez odporu vzdát“

Letošní „osmičkový“ je plný vzpomínek na přelomové události dvacátého století. Výročí té základní – vzniku samostatného státu 28.10.1918 – připadá letos na úterý. Mnoho lidí si asi tento den spojí s předchozím víkendem a udělají si kratší dovolenou. Někdy je ale dobré se při takovém výročí zastavit a uvědomit si děje, které prožívali naši prarodiče a rodiče. Možná se i zamyslet nad tím, co oni cítili a oč usilovali.

Vznik samostatné republiky a jeho okolnosti je obecně znám, ale praktické starosti mladého státu, např. poválečný nedostatek potravin či snaha o odtržení Slovenska a vytvoření Slovenské sovětské republiky, se trochu zapomínají. Ale nová republika se úspěšně vyrovnala s pozůstatky války, hospodářsky se rozvíjela a politické problémy byly zažehnávány díky autoritě prezidenta T.G.Masaryka a vyjednávacím schopnostem Antonína Švehly. I další ránu, důsledky světové hospodářské krize, se zdařilo odstranit. Lidé se s novým státem občansky i citově identifikovali. V době po nástupu Hitlera k moci v sousedním Německu plně podporovali politiku státu. Od r. 1934 se budovaly obranné pohraniční pevnosti, ve dvojí mobilizaci občané dali jasně najevo, co cítí ke své vlasti. Jejich vůle svoji zemi bránit nebyla realizována. Mnichovská dohoda byla především selháním československých politiků, které se tragicky podepsalo na duši národa. Nejen vojáci, kteří museli vyklidit svá stanoviště, a vysídlení čeští obyvatelé Sudet, ale opravdu všichni občané naší země upadli po hrdinné euforii a ochotě bránit svoji vlast do kocoviny politické reality.

Téměř dvacet let od pádu železné opony, po vzepětí lidské radosti, štěstí a vůle měnit zaběhlé zlořády jsme v roce 2008 bohužel svědky opětovné kocoviny. Nenechme se však znechutit určitými výstřelky a lapáliemi, které jsou asi průvodními jevy každé svobodné společnosti. Uvědomme si, že naše státnost a svoboda nebyla zadarmo. Nebylo by dobré ji ztratit, natož se jí bez odporu vzdát. Kdyby mělo nedejbože dojít opět k nějakým krizím, můžeme jen doufat, že naše politická reprezentace nezklame, jako tomu opakovaně bylo v minulém století. A každý sám za sebe bychom se měli zamyslet, zda bychom byli schopni být součástí onoho „národa, který neselhal, ale byl zrazen“, jako naši otcové a dědové.

Vedle zazimování chalup a zavařování okurek by mohlo devadesáté výročí vzniku naší republiky vést i k takovémuto zamyšlení.

Milena Kozumplíková, starostka