Cyril, Metoděj i Jan Hus napomohli k uvědomění si vlastní národní identity

Pro mnohé jsou dny 5. a 6. července jen dobou, které znamenají užít si pracovní volno a začátek prázdnin dle vlastní libosti nebo vyjet s dětmi na dovolenou. Možná proto neslavíme svátky - příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu a upálení Mistra Jana Husa - podobně jako jiné v roce. Svoji pozornost si ale rozhodně zaslouží. Obě historické události byly zásadní pro vývoj naší země a jasně deklarovaly snahu odpoutat naše území od dominantního vlivu velkých panovníků a uvědomění si vlastní národní identity.

Příchod Cyrila a Metoděje roku 863 na Velkou Moravu se dá označit za zlomový okamžik pro naše dějiny. Morava i Čechy se dostaly do křesťanské kulturní Evropy, přitom neztratily nic ze své integrity. Věrozvěsti Cyril a Metoděj promlouvali k našim předkům řečí, které rozuměli. Tím, že zavedli užívání staroslověnštiny jako bohoslužebný jazyk, ovlivnili nejen naši liturgickou obec, ale další mnohé země. Že příchod Cyrila a Metoděje měl až státotvorní význam, je čitelné v dalších historických obdobích, kdy se náš národ dostal do ohrožení. Jejich mise nabývala na důležitosti a stávala se impulsem i v politické oblasti.

Obdobný význam má v dobách ohrožení národa i Jan Hus. Upálení Mistra Jana Husa v Kostnici 6. července 1415 vyvolalo národní povstání, které ovlivnilo vývoj celé Evropy. Války, které kromě toho, že vedly k uvědomění si identity vlastního národa, neměly ale s učením Jana Husa nic společného. Jeho snaha ukázat, jak žít šťastný život, který je neoddělitelný od štěstí ostatních lidí, je nadčasovou ideou. Většina z nás určitě cítí, že k životu a demokracii je nutné vážit si každého člověka bez ohledu na jeho postavení a že tu nejvyšší autoritu nalezne každý sám ve svém srdci.

Věřím, že hodnoty, tedy kultura, vzdělanost a víra v sebe sama, kterou oba svátky symbolizují, mají stále nadčasový význam.