Nevšední (V)ŠEDNOSTI

Galerie Toyen pro vás připravila od 5. února výstavu malířky, grafičky a ilustrátorky Viktorie Ban-Jiránkové s tajuplným názvem (V)ŠEDNOSTI.

Slavnostní vernisáž se uskutečnila v předvečer zahájení výstavy, která tentokrát potrvá netradičně až do 28. března. Úvodní slovo pronesla v _DSC2370001zaplněné síni PhDr. Lucie Holá, která vyzdvihla v tvorbě Viktorie Ban-Jiránkové především její expresivní výraz, podpořený bohatou ilustrátorskou zkušeností, prostoupený širokou škálou _DSC2361001technik – od kresby přes suchou jehlu a linoryt až k vlastní specifické technice olejomalby, kladoucí zvláštní důraz na kresbu. Rovněž typický je pro Viktoriinu tvorbu humor – od poetické nadsázky až po sarkastickou parodii. Zvláště pak upozornila na autorčin vytříbený smysl pro absurditu. Zpěvem a kytarou vernisáž doprovodil rovněž výtvarník zvučného jména Jiří Slíva. _DSC2332001

Viktoria Ban-Jiránková představuje v Toyen svoji volnou tvorbu, které se začala více věnovat v průběhu devadesátých let, kdy zároveň zahájila i svoji činnost pedagogickou, spojenou s  žižkovskou SUPŠ, jmenovitě v oddělení grafického designu. Pro autorku je nejpřirozenějším způsobem výtvarného vyjadřování již výše zmíněný druh olejomalby prodchnutý nadsázkou a ironií, což jsou příměsi, bez kterých by ji práce příliš nebavila, jak sama podotýká. Na výstavě ovšem můžete spatřit i díla prodchnutá spíše nostalgií a svéráznou poetikou. Jak řekla v úvodu Lucie Holá: "Princezna s rudou hvězdou na čele v přítomnosti ruského vojáka v sobě nese hlubší vyjádření a nemůže nikoho nechat v klidu". A takových podobných děl, kterými autorka vyjadřuje své pocity a postoje, je na právě zahájené výstavě celá řada. 

Text: Jan Dvořák, foto: Radko Šťastný
 

Viktoria Ban-Jiránková - (V)ŠEDNOSTI

Galerie Toyen

Milešovská 846/1, 130 00 Praha 3.

5. února až 28. března

Vstup zdarma

 

Viktoria Ban – Jiránková (*1952)

Pochází ze Sankt Petěrburgu, v sedmdesátých letech studovala na VŠUP v ateliéru profesora Eugena Weidlicha užitou grafiku. Po studiích se provdala za Miroslava Jiránka, rovněž výtvarníka. V Praze se usadila natrvalo. Svoji uměleckou dráhu zahájila především jako ilustrátorka. Kromě dětských knih (Jak jsem plul ke Královně Severu, O vodnících a mořských bytostech), vytvořila například řadu obálek edice Omnia a několik kuchařek Lidového nakladatelství doprovodila veselými kresbami. Po útlumu ilustrační práce v devadesátých letech se začala více věnovat volné tvorbě a zároveň zahájila svoji činnost pedagogickou (SUPŠ, oddělení grafického designu).

Při volné tvorbě využívá celou škálu technik, od pérové kresby přes suchou jehlu a linoryt až ke své technice nejoblíbenější, kterou je specifický druh olejomalby. Ta je pro ni nejpřirozenějším způsobem výtvarného vyjadřování.