Participativní rozpočet

V minulém čísle vás na tomto místě můj kolega Mojmír Mikuláš upozornil na problematiku dotací. Na aktuální kauze rozdělování sportovních dotací je pak patrné, že slova Svobodných nejsou lichá, že dotace jsou prostředkem pro vytváření korupčního prostředí.

V loňském roce jsem tak uvítal, že v naší městské části budou o části veřejných prostředků rozhodovat sami obyvatelé, a to formou participativního rozpočtu. Těšil jsem se na zvelebování veřejného prostoru dle nápadů sousedů, a to bez politického handrkování, úplatků a jiných negativních faktorů spojených s dotacemi. Bohužel jsem měl asi při startu projektu nasazeny růžové brýle a už v průběhu loňského ročníku jsem ze svého nadšení rychle vystřízlivěl.

Projekty týkající se investic v základních školách jsou dle mého názoru akce, které v případě potřebnosti má městská část realizovat napřímo jakožto zřizovatel v rámci svého rozpočtu. A úpravy kluboven a místností různých organizací nemají být do participativního rozpočtu zařazeny vůbec. A i v letošním roce můžeme podobné návrhy vidět. Samotných návrhů na úpravu veřejného prostoru však moc není, de facto každý tak bude realizován a samotné hlasování bude postrádat smysl. Onen smysl totiž postrádají i občané, kteří po úvodním ročníku participativní rozpočtu poznali, že tento projekt se stal jen líbivým pozlátkem vládnoucí koalice.

PS: nezapomeňte napsat strýčkovi do Brna či zavolat kamarádovi do Pelhřimova, že i oni mohou hlasovat v participativním rozpočtu Prahy 3…

Tomáš Štampach,
zastupitel za Svobodné