Místa utrpení, smrti a hrdinství v lednu v Galerii pod radnicí

Ota Kraus, osvětimský vězeň a spoluautor knihy „Továrna na smrt“ byl i autorem scénáře první československé expozice v 16. bloku Osvětimského koncentračního tábora v roce 1950, ale i scénáře rozšířené expozice otevřené v roce 1970, 25 let po osvobození Osvětimi.

galerie pod radnicí - místa utrpení...Po dalších deseti letech přišel Ota Kraus s myšlenkou otevřít putovní výstavu s tematikou Osvětimského tábora, umístěnou v Československu a snadno dostupnou mládeži a generacím narozeným po válce. Vytrvale se snažil získat podporu této myšlence, jejíž potřebnost stále více narůstala. Získat finanční prostředky na její realizaci se však nepodařilo. Po roce 1989 uvažoval o výstavě putující po okresních muzeích, kulturních domech, knihovnách, školách i městských úřadech. Své síly a čas věnoval prosazení této myšlenky až do konce svého života.

Historická skupina Osvětim při Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých po něm „převzala štafetu“ a s přispěním svých členů získala podporu nejen v České republice, ale i v zahraničí. Klíčovým pro realizaci se staly granty Česko-německého fondu budoucnosti a Nadačního fondu obětem holocaustu, přispěla i Federace židovských obcí a Židovská obec Praha: konečně jsme mohli začít s realizací. Předseda Historické skupiny Osvětim, Robert Batěk, se ujal organizace přípravy, scénář vytvořený docentem Vojtěchem Blodigem  se stal podkladem pro výtvarné řešení, kterého se ujal akademický architekt Václav Hejna.DSC_5941

Výstavní soubor 28 mobilních panelů má trvale platnou historickou i výchovnou hodnotu. Seznamuje se vznikem koncentračních táborů v Německu bezprostředně po uchopení moci Adolfem Hitlerem.  Ukazuje, kdo tábory připravoval, z jaké zvrácené ideologie vycházel: ideologie postavené na nenávisti, potlačování lidských práv, nemilosrdného potlačování sebemenšího projevu nesouhlasu, rasismu, antisemitismu, xenofobie, což nakonec vedlo k výstavbě vyhlazovacích táborů – továren na smrt. Seznamuje s osudy vězňů z českých zemí po roce 1939, jednotlivců i celých etnických skupin, pronásledovaných a vězněných pro své politické smýšlení, náboženské přesvědčení, barvu pleti či „rasový“ původ. Používá k tomu fotografie, fotokopie dokumentů, vysvětlující průvodní text.

místa-utrpení-smrti-a-hladu_A4Jakýmsi epilogem k výstavě je několik posledních panelů, jejichž záměrem je varovat před rozmáhajícími se neonacistickými, xenofobními a antisemitskými projevy, které nacházejí sympatizanty především mezi mladými lidmi, kteří, z neznalosti a neinformovanosti, jsou ochotni těmto projevům naslouchat a ztotožňovat se s jejich primitivní přímočarou propagandou.

A tak čtvrt století po vzniku myšlenky Oty Krause byla v roce 2005, pod záštitou a za účasti předsedy Senátu České republiky, Přemysla Sobotky, zahájena tato výstava pod názvem „Místa utrpení, smrti a hrdinství“, a to ve zvlášť vhodném a příznačném prostoru: v kamenném klínu liberecké synagogy, vetknutém do novostavby Krajské vědecké knihovny na místě, kde původně stála liberecká synagoga, vypálená - jako mnoho jiných - v Křišťálové noci.

Zde zahájila své putování, a od té doby nepřetržitě putuje po českých a moravských městech. V lednu 2018 bude již na své 84. štaci u nás na Žižkově v Galerii pod radnicí.  To samozřejmě není jen zásluhou provozovatele výstavy, Historické skupiny Osvětim, ta může jen oslovovat krajské a městské úřady, knihovny, školy, muzea, kláštery a synagogy s žádostí, aby se toho ujaly, převzaly záštitu, poskytly prostory, informovaly veřejnost prostřednictvím regionálních médií, vyzvaly školy k uspořádání společných návštěv, zorganizovaly vernisáž a v neposlední řadě pokud možno přispěly na krytí provozních nákladů spojených především s demontáží, stěhováním a opětnou montáží na další štaci.  Skutečnost, že výstava dosud nedostala příležitost „zahálet“ ve skladu, je důkazem toho, že se to daří.