MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 3

Výstava o Žižkově v totalitní éře je k vidění na žižkovské radnici každý všední den

Výstavu 20. let od pádu totality (nejen) v Praze 3 otevřel na slavnostním večeru ke státnímu svátku 17. listopadu radní Prahy 3 Pavel Hurda.
 
„Výstava mapuje pád totality hlavně zde, v naší městské části, v celkových historických souvislostech. Přesto je tato ale stále akce o svobodě, která není samozřejmostí. Měla by nám připomenout, že svobodu lze lehce ztratit, a že je velmi těžké ji získat zpět,“ uvedl před stovkou návštěvníků z řad osobností městské části.
 
 
Poté radní Ondřej Pecha předal pamětní medaile osobnostem, které se na výstavě nezištně podíleli tím, že poskytli odbornou pomoc či neocenitelný materiál. Byla mezi nimi také předsedkyně Klubu přátel Žižkova Jiřina Poslanecká.

Poté již otevřela své dveře výstava, která je umístěna v zasedací místnosti zastupitelstva v prvním patře žižkovské radnice.
 
Na výstavě například nechybí reprodukce dobových plakátů, historicky významné texty a ukázky z tehdejšího tisku, přesahující svým obsahem hranice městské části. Návštěvník se zde setká s nejednou významnou osobností Prahy 3, přičemž opomenuta nezůstala ani současnost. Na plachtě, která se v prostoru mění v živý organismus, jsou tak k vidění nejvýraznější změny, které na Praze 3 proběhly za posledních dvacet let. Projekce filmů z období totality na pěti obrazovkách zakomponovaných do plachty připomíná některé významné události života Prahy 3.
 
Vedle propagandistických filmů zde návštěvníci uvidí film o pohřbu prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda, jehož mauzoleum bylo na žižkovském Vítkově, film o žižkovském vysílači i dokument o připravované asanační akci, kterou chtěli komunisté vymazat Žižkov z mapy Prahy a nahradit jej obřím betonovým sídlištěm.
 

„Jde o nezvyklé zpracování. Na výstavě nenajdete jediný třírozměrný exponát, jedinou vitrínu. Veškeré dokumenty, videa i fotografie jsou součástí plachty, která se vine prostorem radnice. Ta je místy opálená nebo prostřílená,“ uvedl koordinátor výstavy Jeroným Janíček.

 

Vedle toho jsou na výstavě umístěny tři terminály s dobovými texty a fotografiemi. Historie bohémské čtvrti Žižkov v období totality však na výstavě nemapuje pouze plánovanou asanaci města, od které zachránila tuto čtvrť až sametová revoluce. Na Praze 3 žili také málo známí lidé, kteří svůj odpor vůči tehdejšímu systému projevovali kupříkladu výrobou a rozšiřováním samizdatů. Prostředí typických žižkovských kotelen bylo místem, v němž vznikala řada těchto dávno zapomenutých a „po svém“ vytvořených knih, ale také autorských textů, které nesměly být oficiálně šířeny.

 

Příběh výstavy ovšem začíná rokem 1945, přičemž připomíná rovněž události roku 1943, kdy se dr. Beneš setkal v Moskvě se Stalinem a uzavřel s ním klíčovou Smlouvu o spolupráci. Únorové události roku 1948 se tak stanou čitelnější a pochopitelnější. Stejně tak příběh nekončí v listopadu ´89, protože ani v tomto období se náhle nezrodila svoboda, nýbrž pro ni postupně musely být vytvořeny podmínky, často za pomoci politických kompromisů. Cílem výstavy není soudit, ale zamyslet se nad totalitním systémem. Z plachty napnuté v prostoru se na rok stane jedna velká rušná ulice, koláž obrazů a zvuků, provolání i hesel.

 

Plachta samotná je dílem špičkového českého grafika a designéra docenta Petra Babáka a architekta Davida Krause. Autorem scénáře výstavy je historik PhDr. Jan Vlk. Mediální záštitu pak převzal deník Mladá Fronta Dnes.

 

Plakát